close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Březen 2009

Navždy?

20. března 2009 v 15:30 | Kiwi |  Pomáhejme
Chcete si koupit pejska? A chcete dospělého nebo štěňátko?

Ach ano. Je krásné vidět veselé tvářičky plné úsměvů, když vidím, že si dítě koupilo pejska a teď s ním radostně běží domů. Pokud je to štěňátko, asi nepoběží, že?
Přijdeme do útulku, kde si vyberu pejska. Nejspíše si vyberu toho nejhezčího a ten co vypadá vesele. Vezmu ho a začnu ho hladit a hrát si s ním. Doma se o něj budu starat, že se pejsek samým blahem rozplyne a neustále se o něj budu zajímat. Po roce ale ne každý dělá i to, co dělal před rokem. Pes kňučí pod stolem a chce jít na procházku, ale vy se musíte učit nebo se vám ani nechce. Je to pořád dokola. Chodit s ním skoro pořád ven, hladit ho, krmit ho a tak. Už to není taková zábava. Pokud máte rodinný dům, máte aspoň méně starostí. Pejsek běhá venku a nepotřebuje tolik vaší společnosti, protože má co dělat a může prozkoumávat nová místa. Stejně ho ale krmíte a musíte ho i hladit, aby byl co nejvíce spokojený. Po čase na něj nemyslíte vůbec a práci, co máte dělat vy, dělá někdo jiný. Třeba rodiče. Nakonec psa odvezete zpátky do útulku, že už vás zkrátka nudí.
Pokud si koupíte štěňátko, je roztomilé a stále si s vámi hraje a starat se o něj nás baví. Je to věčí zábava a dá se s ním i více hrát. Navíc je krásné a dělá na vás určitě větší dojem než dospělý pes. Pak ale štěňátko vyroste a bude z něj ten starý, dospělý a škaredý pes, kterého nikdo nechce. Vemte si jako příklad nějákého uslintaného psa (buldok). Ten vám zajisté příjde občas i nechutný a nechce se vám ani po něm moc uklízet. Když byl štěně, vypadal jako andělíček, ale teď? Vypadá jako nějáký zubožený kousek ničemy. Tak ho zase dáme do útulku.

Ti pejsci za to ale nemohou, jaké m¨ěli předky, takové mají předky, proto se na ně podobají a mají stejné zvyky. Vždyť vy se taky podobáte své mamce nebo taťkovi, jak podobou, tak i povahou. Když si chceme tedy koupit psa, měli bychom vzít v úvahu všechny starosti, jaké musíme řešit. Pokud je to štěně, jak bude vypadat jako pejsek, protože nebude štěnětem navěky, tak jako my nejsme navěky dětmi, potom kolik budeme muset vynaložit času na jeho venčení a péče o něj, až pojedeme na dovolenou, ať se o něj má kdo postarat, jestli chceme krátkosrstého nebo dlouhosrstého, jestli máte panelák, tak jaký pejsek se do něj hodí a jaký ne, výdaje za krmení+veterinář. Pokud jste si všechno tohle v hlavě srovnali a uvědomili, půjdeme pejska koupit. Až ho přivedeme z útulku a on si nebude chtít s vámi hned hrát, nevadí. Je u vás poprvé a vás vidí také poprvé, nezná vás a musí všechno teprve poznat.
Teď už přibližně všechno víme. Jak o péči o něj, tak i jestli si ho necháme navždy.

to je štěňátko buldoka
a to je dospělý buldok

Smetánka lékařská

19. března 2009 v 19:36 | Kiwi
třídadvouděložné - Rosopsida
řádhvězdnicotvaré - Asterales
čeleďčekankovité - Cichoriaceae Juss.
rodsmetanka (pampeliška) - Taraxacum
druhsmetanka (pampeliška) lékařská - Taraxacum officinale
Na silném dutém stvolu můžeme napočítat až dvěstě žlutých květů se zahnutými okvětními lístky. Její vejčité, kopinaté různě vykrojené listy vytváří velkou přízemní růžici. V prvním roce vytváří rostlina pouze tuto růžici, nekvete. Kořeny smetanky lékařské sahají velmi hluboko do země (i do hloubky, kde již půda není zoraná) a proto je těžké tuto často plevelnou rostlinu úplně odstranit z místa, kde není žádoucí - třeba ze zahrádky. Hlavně pokud je blízko louka plná těchto rostlin.
Smetanka patří mezi tzv. mléčící rostliny. Určitě se vám už někdy stalo, že jste se potřísnili, nebo si alespoň ušpinili ruce mlékem, které pampeliška při poranění vylučuje, když jste utrhly květ či list této rostliny.
Po odkvětu žlutých polštářů se objeví plody. Nažky s bílým chmýřím, díky kterému dokážou zasemenit i velmi daleko od mateřské rostliny. Rozmnožuje se generativně i vegetativně. Vegetativní množení probíhá pomocí řízků kořene. Nevědomky se velmi často přenese i nářadím. Obvyklejší je však generativní množení. Zralé nažky jsou roznášeny od mateřské rostliny pomocí větru či vody. Tato rostlina dělá vrásky na čele nejen zahrádkářům, ale i zemělcům. Největší hrouzbou je pampeliška pro víceleté pícniny.
Díky své velké odolnosti se vyskytuje po celé České republice, Evropě, Asii. Zavlečena byla i do severní Ameriky. Můžeme ji najít na vhčích zahradách, loukách, polích, rumištích, mezích ale i u cest.
Není chráněna
Užívá se v lidovém léčitelství při jaterních obtížích a revmatismu. Má mírné močopudné a žlučopudné účinky. Působí pozitivně na metabolismus a i při onemocnění cukrovkou. Výborná je také při chronické únavě. Také působí proti dekradaci kostí a chrupavek. A v neposlední řadě také pomáhá vyvolat menstruaci.
Pro léčebné účely se většinou sbírá kořen. Nejlépe uděláte, když na něj vyrazíte v březnu či dubnu. Ještě před rozkvětem. Důležité je řádné usušení (aby kořen neplesnivěl) a uložení do vhodných nádob, do kterých se nedostanou červi a podobní příživníci, kteří by si na kořenu mohli pochutnat.
Většinou se užívá ve formě odvaru. Na 200 ml stačí jedna čajová lžička rozdrceného kořene. Lze použít i čerstvou šťávu z kořenů.
Kořen pampelišky obsahuje hořčiny lactopicrin, taraxacin a taraxasterin, tříslovinu, inulin (na podzim až 40%, ale na jaře jen okolo 2%), triterpeny taraxasterol a taraxerol, cholin, třísloviny, inosit, steroly, aminokyseliny, pryskyřice, silice, kaučuk (až 25%) fytoncidy a minerální látky (zejména měď, draslík a mangan), v mladých listech je obsaženo navíc značné množství vitaminu C a kyselina křemičitá, v květech jsou přítomny flavonoidy, karotenoidy, silice aj. Obsah inulínu je největší na podzim, obsah taraxacinu v červenci a září.
Mladé rostliny jsou velmi dobrým krmivem pro domácí hlodavce.
český názevSmetanka (pampeliška) lékařská
latinský názevTaraxacum officinale
hlavní znakyvelký žlutý květ a velké laločnaté listy, které tvoří přízemní růžici
rozšířeníCelá ČR, Evropa i Asie zavlečena i do severní Ameriky
doba květuIV - VIII
délka životavíceletá
plod (typ)nažka
ochrananení chráněna



Vlk obecný-text

19. března 2009 v 15:06 | Kiwi |  Zvířata
třídasavci - Mammalia
řádšelmy - Carnivora
čeleďpsovité - Canidae
rodvlk - Canis
druhvlk obecný - Canis lupus

Od svého příbuzného, psa domácího (velkých hubených plemen), se liší v několika rysech. Má břicho jakoby zatažené dovnitř, hubenější nohy a malé tlapy. Vlka zdobí až po paty dlouhý chlupatý ocas. V poměru s hlavou má dlouhý a špičatý čenich. Barva, délka a hustota srsti je u vlků velmi variabilní. Barva se pohybuje od žlutavé až po rezavě hnědou na zádech a bílou až bílošedou na břiše. Vždy je přizpůsobena podnebí ve kterém jedinec žije.
Díky své přizpůsobivosti, chytrosti, vynalézavosti a také plachosti byl dříve tento druh nejrozšířenější šelmou u nás i v Evropě. Postupem času však díky předsudkům lídí postupně vymizel a stali se kriticky ohroženým druhem. Lze ho najít v chladnějších oblastech celé Evropy. U nás se však objeví jen zřídka. Obývá volné krajiny a pustiny, zejména však tmavé lesy. Lze ho spatřit i v rákosí a kukuřičném nebo obilném poli, odváží se i do bezprostřední blízkosti lidských obydlí.
Pokud se vlk vyskytuje v hustě obydlené oblasti, téměř určitě se neukáže dřív než za setmění. V odlehlejších částech se však probouzí k životu už odpoledne a slídí čenichem po nějaké té kořisti pro svůj věčné hladový žaludek.
Vlci, stejně jako všechny psovité šelmy, žijí ve směčkách (pokud to dovolí ráz krajiny). Z jara jsou ale vidět spíše jen páry. Ty se však později ke smečce přidají. Smečka se pohybuje velmi zajímavě. Podobně jako indiáni, vlci chodí blízko za sebou a našlapují do stop vlků, kteří šli před nimi. I zkušený znalec tak velmi obtížně pozná, s kolika vlků se vlastně smečka skládá. Právě stopaři patří mezi několik málo bytostí, které se po vlčí stopě vydají. Vlci totiž většině zvířat nahání hrůzu. Dokonce i jejich příbuzným psům domácím. Ani ti se po jeho stopě nevydají.
V minulosti lidé viděli vlka jako zabijáka a postrach svých stád dobytka. Díky legendám a pohádkám tento názor u některých lidí přetrvává. Při lovu se chová jako liška, velmi chytře. Je možné, že v minulosti působily velké smečky těchto zvířat škody na domácích chovech, ale vzhledem k tomu, že vlk je v současné době nejen v české přírodě vzácností, není možné aby k takovýmto škodám docházelo i v současné době. Vlci jsou pro ekosystém (podstatě i pro stáda dobytka či jiných domácích zvířat) nepostradatelní, protože regulují stavy zvěře, která by se jinak mohla přemnožit. Plní i funkci jakéhosi doktora v ekosystému, protože loví především slabé a nemocné jedince. Mimo velkých u nás žijících savců, nepohrdne ani menšími obratlovci či hmyzem nebo mršinou (je-li nouze). Čas od času konzumují i rostliny. Člověku se velkým obloukem vyhýbají.
Vlk je zvíře, které se málokdy zdrží na jednom místě. Stane se tak jedině za situace, že vyvádí mladé. U starších vlků začíná doba říje v prosinci a končí v únoru. Pokud se mu v této době podaří najít nějakou samici a spářit se s ní, může za 64 dní očekávat mladé. Samice přivede na svět 4 - 6 slepých mláďat. Vždy si najde bezpečné místo někde hluboko v lese. Po poněkud rozpačitém začátku se začnou mláďata velmi rychle vyvíjet. Jsou velmi hravá a veselá, chovají se úplně stejně jako štěňata jejich domestikovaného příbuzného. Matka se o mláďata stará velmi pečlivě, nejen co se týče potravy, ale i hygieny. Dává si velký pozor, aby nikomu neprozradila jejich úkryt. Pokud jsou mláďata v nebezpečí přenáší je matka v tlamě jinam. Mláďata dospívají až ve třech letech. Díky nemocem, kterými psovité šelmy často trpí jich však přežívá velmi málo. Vlk se může dožít 12 až 15 let.
Byla období, kdy byla tato šelma výrazně redukována kvůli hojnému počtu. V současnosti je vlk podle vyhlášky 395/1999 sb. u nás kriticky ohroženým druhem.
český názevVlk obecný
latinský názevCanis lupus
hlavní znakyTělo podobné velkým hubeným plemenům psa domácího. Dlouhý ochlupený ocas, špičatý čumák.
způsob životasmečka
rozšíření ČRŠumava, Beskydy
rozšíření světCelá Evropa
potravavelcí i malí savci, obratlovci, hmyz i rostliny
doba březosti64 dní
počet mláďat4 - 6
ochrana
Kriticky ohrožený druh


Liška obecná

19. března 2009 v 15:03 | Kiwi |  Zvířata
Tato krásná šelma má horní stranu svého těla pokrytu rezavými chlupy, spodní část tlamy, hrdlo, břicho a vnitřní část nohou je bílá. Toto je ale pouze základní zbarvení. I u nás se totiž vyskytuje několik barevných variant. Například liška s tmavou spodní stanou tzv. uhlířka. Charakteristický je její dlouhý huňatý ocas. Od svých příbuzných volně žijících psovitých šelem se liší především šikmo položenýma očima s podlouhlou zřítelnicí, jemněji zašpičatělým čenichem a kratšíma nohama.
Vyskytuje se po celé Evropě, severní Africe i v Asii. Ráda se pohybuje v lese, parcích a křovinných úborech.
Liška je aktivní večer a v noci, kdy loví obratlovce do velikosti husy a zajíce, především však ty malé - hlodavce. Mimo to si pochutná i na lesních plodech. V době, kdy má liška mláďata se její plachá a opatrná povaha mění v odvážnější. V tomto období dokáže napadnou i psa, který se objeví v blízkosti její nory. Lišky žiji v naprosté většině případů samotářsky. Jediné období, kdy se lišky sblíží je období páření. Samec však záhy od své družky odchází a o mláďata se stará matka. Tento lstivý a loupeživý tvor díky vynikajícímu sluchu zraku i čichu snadno uteče našim očím, takže ho jen málokdy zahlédneme.
Liška je také výtečný lovec. Málokdy se stane, že ji vyhlídnutá kořist uteče. Ráda si smlsne na koroptvičce, zajíci či malých hlodavcích. Nepohrdne ani lesními plody. Neobyčejnou drzost těchto zvířat znají především obyvatelé vesnických stavení, kterým lišky za týden vylovily jejich malý domácí chov drůbeže.
Liška i se svými mláďaty bydlí v norách pod zemí, nebo v dutém stromě. Nezřídka je liška tak drzá a uzme část důmyslně postaveného, až několika patrového, brlhohu jezevcovi. Liščí páření začíná zhruba v půlce února. Asi po 60 až 63 dnech pak přivádí na svět 5-8 mláďat, která jsou zezačátku šedá a slepá. Oči otvírají po 2 týdnech. Matka mláďata kojí do 4 týdne jejich života. Po 3-4 měsících života mláďata poprvé opouští noru. Pokud se Vám naskytne pohled na tato hrající si a dovádějící mláďata, vězte že na místě setrváte hodně dlouhou dobu :-) Pohlavně dospívají v devíti měsících.
český názevLiška obecná
latinský názevVulpes vulpes
hlavní znakyrezavý kožich, dlouhý huňatý ocas
způsob životasamotářský
rozšíření ČRCelá
rozšíření světseverní Afrika, Asie
potravaptáci, hlodavci, mláďata vetších savců, lesní plody, mršiny
doba březosti60-63 dní
počet mláďat5-8 někdy i více
ochrana
není zvlášť legislativně chráněn


Kočičky

18. března 2009 v 16:58 | Kiwi |  Fotky






koťátko

kapitola 3-krůček

18. března 2009 v 16:53 | Kiwi |  Altair
Když se Altair probudil, byl už bílý den. Zvedl hlavu a pozoroval okolí. Všude kolem se pásli pegasové. Také si všiml, že Duhová hora už nezáří barvami, jako v noci. Kousek od něj stáli dvě pegasí kobyly. Ta první byla Kiretta a tu druhou neznal. Lehl si a poslouchal. ,,Musíš, nebo zemře." ,,Neznám ho, chci zpátky svého syna!"říkal rozechvěný hlas té druhé. ,,Ten je mrtev, Giorgi, musíš začít znovu žít. Vím, že tě to vzalo, ale věř mi, tohle se našemu stádu nestalo poprvé.",,Ale mně se to stalo poprvé!" Altair pochopil, že ta druhá, je Giorgi, ta, co se o něj má postarat. Vůbec mu nepřipadala vlídná a hodná. Raději poslouchal dál. ,,Giorgi!!!" vykřikla Kiretta, až celé stádo na ně upřelo zrak a poslouchalo. ,,Vím, že tě to vzalo, ale všichni, co to zažili žijí dál! A když to zvládli oni, tak ty taky! Jestli se o něj nepostaráš, zemře a ty se budeš cítit ještě hůř! Můžeš mu ještě pomoct!" Giorgi sklapla a podívala se se svěšenou hlavou na Altaira, který také zvedl hlavu a poslouchal. Pak se otočila a utekla pryč. Všichni ostatní se zase začali pást dál, ale Freit šel za ní. Po chvíli se vrátil a šel rovnou k Altairovi a řekl. ,,Neboj se. Giorgi je vážně hodná, ale je rozrušená a potřebuje čas." Altair se smutně podíval tím směrem, kým Giorgi odešla a pak se podíval na Freita. ,,Vím, je mi jí líto, ale jsou to už přece už čtyři dny." Freit zesmutněl a povídá. ,,Víš, bylo to její první mládě. Zažila to už mnohokrát, ale vždy z pohledu přihlížejícího. My hřebci máme štěstí, že to tak neprožíváme. Naším úkolem je být s klisnou jen do chvíle, kdy se jí narodí mládě. Pak už je to jen na ní. Giorgi to všechno zvládla. Vážně už to mládě nebylo jak zachránit, ale ona si myslí, že je to jen její chyba. A pravda je, že tu chybu jsem udělal já. Jako správný otec jsem jí měl pomoci a ne jen přihlížet. Sklamal jsem ji." Altair se zeptal. ,,Ty jsi byl otec toho mláděte?" ,,Ano, a nebylo to mé první mládě."
Pak rozhovor pokračoval a pokračoval, až nakonec přišla Kiretta a oznámila. ,,Dnes v noci, při svitu měsíce zářila hora. Dnes večer musíme opustit Duhovou horu a zase se přenést do oblak. Sejdeme se, až začnou výt vlci!"
Pegasové se pásli dál, jakoby se nic nestalo. Freit odešel za Giorgi a Altair si zase lehl. Pak ho ale něco napadlo. Mohl by zkusit začít chodit. Vždyť každý jednorožec se naučí za tři dny chodit a on už tři dny má. Pomaloučku polehoučku přesunul jednu nožku před sebe. To samé udělal i s druhou přední nohou. Zadní zase natáhl a pak se pokusil vstát. Kupodivu se nadzvedl a ...... opravdu se mu to povedlo. Vstal a udělal první krok. Byl to zázrak. Altair pomalu šel, až uviděl Kirettu. ,,Tetičko Kiretto, podívej se, já chodím!!!"Kiretta se na něj podívala a řekla. ,,Už bylo na čase, kdyby ses totiž nenaučil chodit, musel bys zůstat tady na hoře a s námi do nebe bys nemohl. Chápeš?" Altair přisvědčil a pomalu se odšoural směrem za Freitem a Giorgi.

Žirafy

17. března 2009 v 19:46 | Kiwi |  Fotky



Coconuts safari

17. března 2009 v 19:19 | Kiwi |  Pro Vás
Milí přátelé, tohle je skvělá hra, kde fotíte zvířata, co vám řeknou, ale můžete si i nafotit sami svoje. Vyfoťte si i to autíčko s pejskem!!! Pak se podívejte do alba!

Ano nebo ne?

17. března 2009 v 16:07 | Kiwi |  Pomáhejme
Myslíte si, že je dobré dávat zvířata do Zoo? Já to fakt nevím. Je to vlastně tak půl napůl. Dobře, kdybychom zvířata nechala žit na svobodě, za chvíli by vymizela a pak už by tu žádná nebyla. V zoo jim ale bereme jejich svobodu. Jak u ž nám říká pohádka o vlku a psovi. ,,Lepší hladový, ale volný, než najezený, ale na řetěze." Pokud ten příběh neznáte, tak tady je.

Hrozně hladový vlk hledá něco k snědku. Je hrozně vychrtlý na smrt. Najednou uvidí psa. Ten vypadala velmi silně a kdyby se ho pokusil vlk zabít, nepřežil by. Tak se s ním dal do řeči. ,,Pse, co tady děláš?" pes se na něj zuboženě podíval a řekl. ,,Jdeme na lov. Být tebou, uteču pryč, jinak tě zastřelí." ,,Nemohu utéci, jsem tak slabý, že si ani nedokážu nic ulovit.",,Tak pojď k nám. Tam, kde žiju já bys měl jídla dost, nikdy bys hlad neměl." Vlk se rozmýšlel. ,,Ale musel bych být na řetězu?" ,,To asi ano." ,,A musel bych pána poslouchat?" ,,Ano." ,,Tak to děkuji, ale nechci. Stokrát raději zemřu hladem, ale svobodný, než najezený, ale na řetěze." A pomalu odešel pryč.

Takhle to končí. Kdybych byla zvířetem, tak určitě vím, co chci. Ale já zvířetem nejsem, takže to nevím. V zoo se na zvířata každý dívá a když se mu nějáké nelíbí, jde pryč a dívá se na jiné. V zoo jsou ale i lidé, co zvířata schválně krmí a pak je jim zle. V Ostravě a Praze, v Zoo, se stal i případ, kdy někdo strčil do jablka hřebík a pak ho hodil opicím, které ho naštěstí nesnědly. V divočině je zase loví lovci pro kůži a maso i jen tak pro zábavu. Zvířata jsou tam ale volná a na nikoho se nevážou a nejsou závislá.

Zkrátka a dobře, asi přece jen vítězí volnost a oddanost.


Kapitola 2-Kiretta

14. března 2009 v 17:52 | Kiwi |  Altair
Altair se probudil z divného snu. Pochopil všechno, co mu maminka řekla a co má udělat, ale vždyť je moc malý, neumí ještě ani chodit a nezná svět Sindokty. Ano, je to tak. Podíval se k vodopádu a řece. Tekla si pokojně a tiše dál, jakoby se nic nestalo. Po chvíli se podíval k nebi. Byl tam nějáký velký pták. Ale když to přiletělo blíž, všiml si, že je to kůň s křídly. Bál se, neznal pegase, proto sklopil hlavu a čekal, co se bude dít.

Pegas přistál vedle něj. Jeho křídla byla nádherná, bílá jako chmýří a jakmile jimy pegas zamával, přihnal se jemný vánek. Pak si pegas všiml jednorožího mláděte. Očichal ho. Altair se podíval vyděšeně na velkého tvora, který vypadal jako jednorožec, ale neměl roh a uměl létat pomocí dvou nádherných křídel. ,,Kdo jsi?" zeptal se Altair polekaně. Pegas se usmál a povídá. ,,Jsem pegas, okřídlený kůň. Kdepak máš rodiče?" Altair se rozplakal. ,,Zlá nestvůra je zabila." Pegas zvážněl a řekl. ,,To je mi líto. Tady ale zůstat nemůžeš. Zanedlouho by tě tady zabila další příšera a navíc si sám neseženeš potravu. Skloním se a ty se zkus něják vyšplhat na můj hřbet." Pegas se sklonil a Altair se mu vyšplhal na záda. Pak se pegas vznesl. Altair nikdy ještě nezažil nic tak úžasného. Viděl celou řeku Monray a viděl i hory, které byly na míle daleko od jeho domova. Letěli až do východu měsíce, až konečně doletěli k hoře. Byla barevná a jednorožec se usmál, tolik ho hora uspokojila. ,,To je Duhová hora. Zde sídlí naše stádo pegasů, ale ne natrvalo, hora se zde objevuje jen jedenkrát za rok. Jinak žijeme v oblacích. Musím tě představit naší vůdkyni. Kirettě. Přistanu o kousek dál, aby na tebe ostatní neviděli, neumíš chodit a mohli by si tě dobírat a navíc, Kiretta má sídlo přímo tam, má ráda svůj klid."

Asi za minutu přistáli na druhé straně Duhové hory. Altair spadl z pegase a zůstal ležet na zemi. Ten důstojným krokem došel k jeskyni poblíž. Altair se netrpělivě díval jeho směrem, až najednou z něj vyšel ten pegas, co jej našel a zachránil. Postavil se vedle Altaira a poklekl. Po něm přišla Kiretta. Altair, který skonil pouze hlavu se na ni podíval. Nikdy nic podobného neviděl. Kiretta byla nádherná, hnědá kobyla. Jednorožec, jako byl on sám, ale byla krásnější než cokoliv jiného. Povýšeně se na Altaira podívala a pak pegasovi řekla. ,,Freite, dojdi pro Giorgi. Ta se o něj postará. Přišla o mládě a mléka má víc než dost. Nemůžeme ho přece nechat jen tak. Je to syn mé sestry. Tak se o něj postaráme." Pak pegas, jménem Freit, odešel a Kiretta zůstala s Altairem o samotě. Altaire, musíš být velmi unavený." Altair přikývl, ale rychle odpověděl. ,,Ale chci vědět, kdo jste." Kiretta se usmála a řekla tiše. ,, Všechno ti vysvětlím. Jsem tvá teta. Tvoje maminka byla moje sestra. Umím létat, protože mám i krev pegase. Já a tvoje matka jsme měly jiného otce. Ona jednorožce, já pegase. Nikdy mi křídla nenarostla, ale i tak umím létat. Proto mě jednorožci vyhnali. Neměla jsem kam jít, tak mě královna pegasů přijala a pak, po své smrti ze mě udělala nástupce. Pegasové mě mají rádi, poslouchají na slovo, a to, že mě jednorožci rádi nemají jsem přijala. Zvykla jsem si. Vím, co ti ve snu řekla. Řekla to i mně. Proto jsem pro tebe Freita poslala. Tam bys sám nepřežil. Teď budeš vyrůstat tady. Mezi pegasy. Ujme se tě jedna z nejlepších kobyl. Giorgi je jedna z nejlepších¨a nejvěrnějších pegasů v našem stádu. Ale před třemi dny jsme byli napadeni Horbiti, nestvůrami, které zabili i tvé todiče. Všichni jsme uletěli, ale její mláďě ještě létat neumělo a zahynulo. Giorgia se moc trápí a teď alespoň příjde na jiné myšlenky. Mláďata pegasů jsou pro Horbity nejlepší kořist, jsou zranitelná a neumějí létat a bránit se. Mláďata jednorožců zase mají jako malí křehký roh a v něm je vaše síla. No, teď se chvíli prospíš a pak uvidíš sám." Řekla Kiretta a uronila jednu slzu na malého Altaira. Ten najednou pocítil svěžest, radost a štěstí zároveň. Pak mu hlava klesla a on usnul.