close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kapitola 2-Kiretta

14. března 2009 v 17:52 | Kiwi |  Altair
Altair se probudil z divného snu. Pochopil všechno, co mu maminka řekla a co má udělat, ale vždyť je moc malý, neumí ještě ani chodit a nezná svět Sindokty. Ano, je to tak. Podíval se k vodopádu a řece. Tekla si pokojně a tiše dál, jakoby se nic nestalo. Po chvíli se podíval k nebi. Byl tam nějáký velký pták. Ale když to přiletělo blíž, všiml si, že je to kůň s křídly. Bál se, neznal pegase, proto sklopil hlavu a čekal, co se bude dít.

Pegas přistál vedle něj. Jeho křídla byla nádherná, bílá jako chmýří a jakmile jimy pegas zamával, přihnal se jemný vánek. Pak si pegas všiml jednorožího mláděte. Očichal ho. Altair se podíval vyděšeně na velkého tvora, který vypadal jako jednorožec, ale neměl roh a uměl létat pomocí dvou nádherných křídel. ,,Kdo jsi?" zeptal se Altair polekaně. Pegas se usmál a povídá. ,,Jsem pegas, okřídlený kůň. Kdepak máš rodiče?" Altair se rozplakal. ,,Zlá nestvůra je zabila." Pegas zvážněl a řekl. ,,To je mi líto. Tady ale zůstat nemůžeš. Zanedlouho by tě tady zabila další příšera a navíc si sám neseženeš potravu. Skloním se a ty se zkus něják vyšplhat na můj hřbet." Pegas se sklonil a Altair se mu vyšplhal na záda. Pak se pegas vznesl. Altair nikdy ještě nezažil nic tak úžasného. Viděl celou řeku Monray a viděl i hory, které byly na míle daleko od jeho domova. Letěli až do východu měsíce, až konečně doletěli k hoře. Byla barevná a jednorožec se usmál, tolik ho hora uspokojila. ,,To je Duhová hora. Zde sídlí naše stádo pegasů, ale ne natrvalo, hora se zde objevuje jen jedenkrát za rok. Jinak žijeme v oblacích. Musím tě představit naší vůdkyni. Kirettě. Přistanu o kousek dál, aby na tebe ostatní neviděli, neumíš chodit a mohli by si tě dobírat a navíc, Kiretta má sídlo přímo tam, má ráda svůj klid."

Asi za minutu přistáli na druhé straně Duhové hory. Altair spadl z pegase a zůstal ležet na zemi. Ten důstojným krokem došel k jeskyni poblíž. Altair se netrpělivě díval jeho směrem, až najednou z něj vyšel ten pegas, co jej našel a zachránil. Postavil se vedle Altaira a poklekl. Po něm přišla Kiretta. Altair, který skonil pouze hlavu se na ni podíval. Nikdy nic podobného neviděl. Kiretta byla nádherná, hnědá kobyla. Jednorožec, jako byl on sám, ale byla krásnější než cokoliv jiného. Povýšeně se na Altaira podívala a pak pegasovi řekla. ,,Freite, dojdi pro Giorgi. Ta se o něj postará. Přišla o mládě a mléka má víc než dost. Nemůžeme ho přece nechat jen tak. Je to syn mé sestry. Tak se o něj postaráme." Pak pegas, jménem Freit, odešel a Kiretta zůstala s Altairem o samotě. Altaire, musíš být velmi unavený." Altair přikývl, ale rychle odpověděl. ,,Ale chci vědět, kdo jste." Kiretta se usmála a řekla tiše. ,, Všechno ti vysvětlím. Jsem tvá teta. Tvoje maminka byla moje sestra. Umím létat, protože mám i krev pegase. Já a tvoje matka jsme měly jiného otce. Ona jednorožce, já pegase. Nikdy mi křídla nenarostla, ale i tak umím létat. Proto mě jednorožci vyhnali. Neměla jsem kam jít, tak mě královna pegasů přijala a pak, po své smrti ze mě udělala nástupce. Pegasové mě mají rádi, poslouchají na slovo, a to, že mě jednorožci rádi nemají jsem přijala. Zvykla jsem si. Vím, co ti ve snu řekla. Řekla to i mně. Proto jsem pro tebe Freita poslala. Tam bys sám nepřežil. Teď budeš vyrůstat tady. Mezi pegasy. Ujme se tě jedna z nejlepších kobyl. Giorgi je jedna z nejlepších¨a nejvěrnějších pegasů v našem stádu. Ale před třemi dny jsme byli napadeni Horbiti, nestvůrami, které zabili i tvé todiče. Všichni jsme uletěli, ale její mláďě ještě létat neumělo a zahynulo. Giorgia se moc trápí a teď alespoň příjde na jiné myšlenky. Mláďata pegasů jsou pro Horbity nejlepší kořist, jsou zranitelná a neumějí létat a bránit se. Mláďata jednorožců zase mají jako malí křehký roh a v něm je vaše síla. No, teď se chvíli prospíš a pak uvidíš sám." Řekla Kiretta a uronila jednu slzu na malého Altaira. Ten najednou pocítil svěžest, radost a štěstí zároveň. Pak mu hlava klesla a on usnul.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama