Když se Altair probudil, byl už bílý den. Zvedl hlavu a pozoroval okolí. Všude kolem se pásli pegasové. Také si všiml, že Duhová hora už nezáří barvami, jako v noci. Kousek od něj stáli dvě pegasí kobyly. Ta první byla Kiretta a tu druhou neznal. Lehl si a poslouchal. ,,Musíš, nebo zemře." ,,Neznám ho, chci zpátky svého syna!"říkal rozechvěný hlas té druhé. ,,Ten je mrtev, Giorgi, musíš začít znovu žít. Vím, že tě to vzalo, ale věř mi, tohle se našemu stádu nestalo poprvé.",,Ale mně se to stalo poprvé!" Altair pochopil, že ta druhá, je Giorgi, ta, co se o něj má postarat. Vůbec mu nepřipadala vlídná a hodná. Raději poslouchal dál. ,,Giorgi!!!" vykřikla Kiretta, až celé stádo na ně upřelo zrak a poslouchalo. ,,Vím, že tě to vzalo, ale všichni, co to zažili žijí dál! A když to zvládli oni, tak ty taky! Jestli se o něj nepostaráš, zemře a ty se budeš cítit ještě hůř! Můžeš mu ještě pomoct!" Giorgi sklapla a podívala se se svěšenou hlavou na Altaira, který také zvedl hlavu a poslouchal. Pak se otočila a utekla pryč. Všichni ostatní se zase začali pást dál, ale Freit šel za ní. Po chvíli se vrátil a šel rovnou k Altairovi a řekl. ,,Neboj se. Giorgi je vážně hodná, ale je rozrušená a potřebuje čas." Altair se smutně podíval tím směrem, kým Giorgi odešla a pak se podíval na Freita. ,,Vím, je mi jí líto, ale jsou to už přece už čtyři dny." Freit zesmutněl a povídá. ,,Víš, bylo to její první mládě. Zažila to už mnohokrát, ale vždy z pohledu přihlížejícího. My hřebci máme štěstí, že to tak neprožíváme. Naším úkolem je být s klisnou jen do chvíle, kdy se jí narodí mládě. Pak už je to jen na ní. Giorgi to všechno zvládla. Vážně už to mládě nebylo jak zachránit, ale ona si myslí, že je to jen její chyba. A pravda je, že tu chybu jsem udělal já. Jako správný otec jsem jí měl pomoci a ne jen přihlížet. Sklamal jsem ji." Altair se zeptal. ,,Ty jsi byl otec toho mláděte?" ,,Ano, a nebylo to mé první mládě."
Pak rozhovor pokračoval a pokračoval, až nakonec přišla Kiretta a oznámila. ,,Dnes v noci, při svitu měsíce zářila hora. Dnes večer musíme opustit Duhovou horu a zase se přenést do oblak. Sejdeme se, až začnou výt vlci!"
Pegasové se pásli dál, jakoby se nic nestalo. Freit odešel za Giorgi a Altair si zase lehl. Pak ho ale něco napadlo. Mohl by zkusit začít chodit. Vždyť každý jednorožec se naučí za tři dny chodit a on už tři dny má. Pomaloučku polehoučku přesunul jednu nožku před sebe. To samé udělal i s druhou přední nohou. Zadní zase natáhl a pak se pokusil vstát. Kupodivu se nadzvedl a ...... opravdu se mu to povedlo. Vstal a udělal první krok. Byl to zázrak. Altair pomalu šel, až uviděl Kirettu. ,,Tetičko Kiretto, podívej se, já chodím!!!"Kiretta se na něj podívala a řekla. ,,Už bylo na čase, kdyby ses totiž nenaučil chodit, musel bys zůstat tady na hoře a s námi do nebe bys nemohl. Chápeš?" Altair přisvědčil a pomalu se odšoural směrem za Freitem a Giorgi.
