Altair se došoural k místu, kde byla Giorgi s Freitem. Bylo to nádherné místo. Byla to louka se skálou, vodopádem a mnoha květinami. Na chvíli se mu zdálo, jak je na této louce s maminkou a tatínkem. Jak běží po boku své maminky a jak ho hřeje u srdíčka.
Samou radostí z představy se opravdu rozběhl. Byl to úžasný pocit, běžet. Nevěděl sice kam, ale nohy ho nesly tak lehce, ale rychle, že se to zdálo až nemožné. Najednou se zastavil. Uslyšel vytí vlků. Trochu se odlišovalo od Horbitů, bylo totiž zvučnější a mnohem více ho táhlo pryč. Jak se díval z okraje skalnaté hory, najednou ho cosi chytlo a táhlo za ocas. Otočil se a chtěl to kopnout, ale zjistil, že je to Giorgi. ,,Musíme pryč! Kiretta přece říkala, až začne vytí vlků na měsíc, máme se vznést zpátky do oblak." Altair se ale polekal. ,,Vždyť já neumím létat!" Giorgi se na něj zklamaně podívala. ,,Teď na tom nezáleží. Musíš se mi vyšplhat na hřbet!" Altair ny ni vylezl a jakmile vzlétli, Duhová hora pod nimi zmizela. Altair se díval po ostatních. Nevěděl kde jsou, a jestli se jim nic nestalo. Pak ale Giorgi popolétla na druhou stranu, kde ostatní, Kiretta, Freit i jiní pegasové, letěli do nebe. Kiretta je vedla a Giorgi se za ní zařadila. Za chvíli přistáli na měkkém mraku. Altair spadl z Giorgi a nemohl uvěřit vlastním očím. Byl v nebeském světě, ve kterém je snad jako první jednorožec na světě. Otočil se na Giorgi a stydlivě se na ní podíval. Ta mu řekla. ,,Omlouvám se ti, že jsem se o tebe nechtěla starat, ale snad jsi ty důvody pochopil. Budu se o tebe starat a vychovám tě. Ne jako jednorožce, ale jako pegase." Altair se zaradoval a odpověděl. ,,Dobře, maminko." A Giorgi se na něj něžně usmála.

♥