U babičky a dědy na horách máme pejska. Totiž fenku jezevčíka, Taru. Je krásná a má nás všechny moc ráda, tak jako my máme rádi ji.
Jednou babička a děda jeli o prázdninách do Egypta a já, brácha, mamka a taťka jsme museli hlídat chalupu i Tarku. Ta byla nadšená, když jsme přijeli a celou nás zašpinila, jak po nás skákala.
Asi druhý den jeli mamka s taťkou do města nakoupit. Brácha samozřejmě hrál na počítači a já jsem byla na zahradě s Tarkou. Houpala jsem se na houpačce. Ta houpačka má ale pod vašima nohama takové železo, takže jak jsem se houpala, zadrhla se mi pod ním noha. Spadla jsem a rozbila si kolena a loket. Krev mi valila a hrozně to štípalo. Problém byl v tom, že babička má zahrady dvě. Jednu přímo u domu. Ta je malá a druhou asi o dvě ulice dál a ta je velká. S tím kolenem bych asi těžko došla domů. Ležela jsem u té houpačky a nemohla jsem vstát. Ne, že bych přímo vstát nemohla, ale já jsem se o to ani nepokoušela. Napadlo mě, co asi budu dělat, když v tom na mě skočila Tarka a začala mi to koleno i loket olizovat. Dělalo mi to hrozně příjemně, ale nechápala jsem, jak to mohlo Tarce chutnat. Pokusila jsem se posadit, což se mi povedlo. Pak jsem řekla Tarce, že už je to dobré, ať toho nechá, protože by se jí asi udělalo špatně. Najednou se Tarka vzpamatovala a běžela ven ze zahrady a já jsem si řekla, že lepší to už asi být nemůže. Pomalu jsem vstala a dokulhala jsem k malé chatce, která je uprostřed zahrady. Sedla jsem si na lavičku a pokoušela jsem se nějak tu ránu zastavit. Po chvíli mi krev přestala téct. Vzpomněla jsem si, že děda vžycky ze srandy říká, že Tara má léčivé sliny, když požírá někdy i své výkaly. Dobře, to jsem asi říkat neměla, protože se některým udělá špatně. Zamyslela jsem se řekla si, že to asi bude pravda, že má opravdu léčivé sliny.
Po chvíli přemýšlení jsem uslyšela křičet taťku a Tarku. Tarka totiž taťku zavolala, aby sem přišel a pomohl mi, dostat se do chalupy. Nakonec mi doma taťka všechno vyprávěl. Že se vrátili z města a Tarka stála u brány a štěkala. Brácha jí neslyšel, protože byl zabrán do hry na počítači. No, pak že teda taťka poznal, že se asi něco stalo a Tarka ho dovlekla až na velkou zahradu.
Byla jsem jí i taťkovi hrozně vděčná.
Když jsme odjížděli, protože babička i děda se měli brzy vrátit, jsem se s Tarkou loučila snad půl hodiny. Bavila jsem se s ní, že jí moc děkuju a že jí mám moc ráda. Na koleně i na loktu jsem měla obrovský strup. Tarka ho pak začala zase olizovat a já ji za to dala pusu na čenich. Zkrátka, když vás má někdo opravdu rád, vžycky vám pomůže. To platí vždycky a ve všech směrech.

Moc krásně napsané. Máš talent :)