close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červen 2009

E

5. června 2009 v 8:25 | Kiwi |  Zvířata podle abecedy
Emu

nosorožec tuponosý

5. června 2009 v 8:21 | Kiwi |  Zvířata
Nosorožec tuponosý, jinak je také nazývám nosorožec bílý, nosorožec bělorohý, nosorožec tuporohý, nosorožec širokohubý (Ceratotherium simum) je africký zástupce z čeledi nosorožcovitých. Jižní poddruh je nejrozšířenější ze všech nosorožců (8500 jedinců). Avšak severní poddruh je kriticky ohrožen a podle infromací z roku 2008 ve volné přírodě vyhynulá.
Tento druh nosorožce je hned po slonu druhým největším suchozemským savcem. Na délku má 3,7 - 4 m (ocásek až 70 cm) a vážit může až 2,3 tuny. Pro nosorožce tuponosého je rozlišovacím znakem typická široká tlama s rovným horním pysku. Má dva rohy, dolní roh může být dlouhý dokonce až 1m, zatímco horní roh je spíše zakrnělý. Vyznačuje se také tím, že má na zádech malé ptáčky, kteří mu pomáhají zbavit se otravného hmyzu.
Vyhledává rovinatou travnatou krajinu s dostatkem vody. Při přesunech k napajedlům se pohybuje po stálých vyšlapaných cestách. Za velkých veder odpočívá ve stínu a pohybuje se více v noci.
Žije v Africe v přírodních rezervacích.

Přežijí nosorožci

5. června 2009 v 8:18 | Kiwi |  Pomáhejme
Předpotopní zvířata, která "zapomněla" vyhynout - tak se často díváme na nosorožce, a kus pravdy v tom je, neboť svůj rozkvět mají skutečně dávno za sebou. Největší rozmanitosti dosahovali v oligocénu a začátkem miocénu (před 37 až 5 miliony let), kdy gigantické bezrohé druhy dorůstaly výšky přes 5 metrů a hmotnosti okolo 20 tun. Současných pět druhů jako by do dnešního "uspěchaného" světa ani nepatřilo: mohutné tělo na nízkých sloupovitých nohách, velká hlava a kůže silná jako pancíř z nich dělají těžkopádné býložravé kolosy, které jsou jen s námahou schopny rychlejšího pohybu. Paradoxem ovšem je, že se tyto evoluční "přežitky" staly nosorožcům osudné teprve po setkání s vyspělým člověkem a jeho střelnými zbraněmi. Stačilo jedno či dvě století, aby se zařadili mezi nejohroženější zvířata planety.
Rohy - cenný materiál
Jednou z hlavních příčin této neradostné bilance - pomineme-li úbytek stanovišť - je přetrvávající zájem o rohy nosorožců. Dodejme, že jsou útvarem kožním a netvoří součást lebky - vznikají nadměrným zrohovatěním pokožky a pevným stmelením keratinových vláken. Na lebku volně nasedají na drsných ploškách nosních kostí a dají se "stáhnout" spolu s kůží. Nejsou vyhledávány jen jako lovecké trofeje (nejdelší měří ke 2 m), ale i jako materiál k výrobě tradičních a kultovních předmětů.
V arabském světě je například symbolem mužství a bohatství jambia, obřadní dýka s rukojetí z nosorožčího rohu, která bývá zdobena zlatem a drahými kameny. Mnozí z "ropných" boháčů si dopřávají přepychové zboží včetně jambii, i když málokterý ví, jak vůbec nosorožec vypadá. Dlouho se také věřilo, že roh chrání před jedem, neboť v číši z rohu prý otrávený nápoj vzkypí a šumí.
Podobě je tomu i na Východě. Podle nepálské tradice přivolává kousek rohu nebo kůže vhozený do nádobky s vodou, rýží a některými květy ducha zemřelých. Z kůže se dělají náramky, ušní kroužky, šamanské hůlky a jiné dekorace. Oblíbené byly válečnické štíty z nosorožčí kůže, které odolávaly šípům. Nazmar nepřijdou ani kosti, vyrábí se z nich živočišné uhlí k vykuřování chrámů a svatyní. V lékárnách na Dálném východě nikdy nechybí jemně umletý prášek z rohů, podávaný podle starodávné receptury na srážení horečky či jako afrodiziakum. Závratná cena budí očekávání zázračných účinků, ale jestliže si budete okusovat nehty, vyjde to nastejno (obě rohoviny jsou z keratinu). Orientální medicína přičítá magické účinky téměř každé části těla nosorožců - jejich pupeční šňůra ovinutá kolem lidského pasu má zabránit žaludeční nevolnosti, moč se podává proti astmatu, návalům či žaludečním potížím a povrchově proti infekci při poranění.
Dvoukilový roh může na černém trhu dodnes přinést zisk 30 000 až 60 000 amerických dolarů. Jestliže si uvědomíme otřesnou chudobu rozvojových zemí Afriky i jihovýchodní Asie, pochopíme, proč pytláctví dosud přežívá. Nosorožci tak doplácejí na podivné prolínání prosperity a chudoby. Zatímco jedni si mohou dovolit platit za rohy astronomické částky, chudého domorodce živí upytlačený nosorožec po celý rok, popř. dva - nikoli masem (to obvykle zůstane na místě a shnije), ale díky rohu, za který mu překupník vyplatí pár set dolarů. V šedesátých až devadesátých letech 20. století zabili pytláci v Africe a Asii ročně desítky až stovky nosorožců, a dosud mají - přes veškeré zákazy (CITES 1) aj.) - na svědomí 90 % veškerých ztrát.
Pytláctví a ochranáři
V rozlehlých savanách a nepřehledných džunglích není snadné nosorožce uhlídat. Rozvojové země nemají dost peněz na to, aby mohly vzdorovat organizovaným pytlákům, pašerákům či zkorumpovaným úředníkům v zemích, kde pár dolarů znamená bohatství. V některých národních parcích začali s absurdní akcí - živým nosorožcům amputovali rohy, aby je chránili před pytláky. Operace byla nákladná (1400 dolarů za kus), k cíli však nevedla. Pytláci lovili nosorožce dál, a navíc se ukázalo, že zvířata bez rohů neubrání sebe ani své potomky před šelmami. Nová strategie počítá s převezením zvířat z nejohroženějších míst do snadněji kontrolovaných území (včetně soukromých rezervací); v Africe i v Nepálu už tento postup přináší příznivé výsledky. V asijských rezervacích se (kuriózně) jako strážci osvědčují bývalí pytláci, kteří jsou přeplaceni natolik, aby pro ně černý lov nebyl výnosný. Určitou naději představuje možnost implantovat nosorožcům pod kůži miniaturní vysílačky - byli by pak pod "stálým dohledem". Součástí ochranné strategie je samozřejmě i chov v zajetí, nicméně (bez ohledu na řadu dalších nevýhod) je oproti ochraně v přírodních podmínkách mnohem nákladnější. (Roční náklady na jednoho nosorožce v rezervaci činí 3300 až 14 500 amerických dolarů, v zajetí 16 300 až 28 200 amerických dolarů.)

V Západní Austrálii na otravu uhynulo přes 200 ptáků!!!

1. června 2009 v 16:53 | Kiwi |  Z novin a zpráv
V Západní Austrálii na otravu uhynulo přes 200 ptáků!!!V západoaustralském Perthu koncem minulého týdne objevili přes dvě stovky mrtvých či umírajících ptáků. Ibisy, havrany, kachny, racky a pelikány otrávil prostředek na hubení hmyzu Fenthion. Je to třetí podobný případ za poslední tři roky.
/* <![CDATA[ */ var gData = [ { alt : " ", description : " ", author : { author : "", authorUrl :"", source : "Reuters", type : "dynamic", sourceUrl : "http://www.reuters.cz" }, small : {url:""}, big : { url:"http://media.novinky.cz/969/169696-gallery1-wt4y9.jpg", width:800, height:450 } } ]; new SZN.GalleryMaker('singleTop','gallPicture',pictureConf,gData); /* ]]> */
FOTO: Reuters
Dnes 15:54 - Perth
Opeřence našli v pátek v kilometrovém okruhu skládky na předměstí Henderson. Někteří byli mrtví, jiní se ještě potáceli s pěnou u zobáků. Pitva v tělech ptáků prokázala vysoké koncentrace fenthionu, který proti škodlivému hmyzu používají domácnosti i průmyslové firmy.
Podle serveru The Australian se začali mrtví ptáci v oblasti objevovat koncem července. Úřady vyšetřovaly několik podniků v okolí, ale tehdy se nepřišlo ani na příčinu otravy.
Západní Austrálie neřeší problém poprvé. Loni jen pár kilometrů dál našli 200 mrtvých racků a před třemi roky v pobřežním městě Esperance objevili 5000 ptáků, kteří se otrávili uhličitanem olovnatým uvolněným při převozu olova skrze přístav. Následné vyšetřování prokázala nebezpečnou hladinu olova i v krvi místních obyvatel. Místní společnost Magellan Metals, která byla za únik zodpovědná, trestu unikla.

/* <![CDATA[ */ addPopupImages("contentArticleBox"); /* ]]> */