close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Září 2009

Čištění potoka

27. září 2009 v 13:34 | Kiwi |  Příběhy pravdivé
Ahojky! Byla jsem nemocná, tak těď žiju u babičky. Každopádně bydlíme vedle miniaturního potoka, který má v sobě ale pramálo vody. To víte, neprší, padá listí, které brání protékání vody a navíc jsou v něm občas i odpadky!!! No, půjčila jsem si babičinny gumáky a šla jsem s bráchou dát potok do pořádku. Sešli jsem po srázu(pěkně prudkém, kdysi jsme se tam spouštěli po laně, ale od té doby, co se provaz přetrhl a můj brácha tam zůstal uprostřed srázu viset, raději opatrně chodíme po cestičce s bahnem!!!) a dali se do toho. Všude byly kopy listí a tak jsme ho rukama vyhazovali na břeh. Moc to nepomohlo, ale lepší než nic. Pak jsme tam našli pěkně staré železo. Bylo dosti rezavé, tak jsem ho dokopala ke srázu a pak vynesla na břeh. Jistě, že jsem se ho nedotýkala holýma rukama, protože nechci dostat nějáký zánět z poranění železem. Proud potoka se docela zrychlil a tak jsme udělali všechno, co jsme potřebovali. Chtěli jsme se vrátit do chalupy, ale pak mě napadlo, že se podíváme, kam ten potok vede. Byla už skoro tma, ale co se nám tak mohlo stát. Maximálně nás babička s dědou seřvou, že nejsme doma. Tak jsme se vydali po proudu potůčka. Šli jsme asi 5 minut, a došli jsme na nějáké dost tmavé místo s pokáceným stromem přes vodu. Řekla jsem, že bychom už měli jít zpátky, ale v tom jsem uslyšela slabounké mňoukání. Podívala jsem se za ten strom a tam napůl ve vodě ležela krabice. Věděla jsem, že teď je období podzimních mláďat koček(koťat), a že většina lidí je topí. Přistoupila jsem ke krabici a otevřela ji. Vevnitř ležela čtyři koťata. Dvě černé, jedno bílošedé a poslední mourovaté. Byla jsem hrozně překvapená!!! Našla jsem koťátka. Brácha byl z toho na nervy a už řešil, jestli nemají vzteklinu a podobné kraviny, které napadnou jedině jeho. Odbyla jsem ho a vzala černé koťátko do ruky. Mňoukalo jako ďas. Pak jsem si ale všimla, že druhé černé koťátko a to bílošedé se vůbec nehýbají. Strčila jsem kotě do ruky bráchovi, mourovaté jsem mu dala taky a šáhla jsem na ty další dvě v krabici. Byla studená a mokrá. Byla obě dvě mrtvá. Asi umřela hladem, vyčerpáním a strachem. Řekla jsem to bráchovi. Ten jenom přikývl a zeptal se mě, co budeme dělat. Měla jsem jasno. Vzala jsem krabici s mrtvými koťátky, brácha vzal ty dvě živé a šli jsme zpátky. Vylezli jsme nahoru a došli domů. Babička už chtěla začít řvát, ale uviděla, co neseme. Řekla jsem jí, co se stalo a tak nám dovolila ta koťátka nechat v kuchyni. Máme u babičky ale taky jezevčíka. Před dvěma týdny nám ho pokousal cizí pes a zdálo se, že nepřežije. Hodně jsem kvůli toho brečela. Ale teď už je Tarka v pohodě. Do kuchyně jsme jí zakázali chodit. Ale ona by stejně těm koťátkům nic neudělala, protože má kočky DOCELA V OBLIBĚ. Ta dvě mrtvá jsme zakopali na zahradě a udělali jim pohřeb. Mourovaté a černé jsme nakrmili plnotučným mlíkem od krav, které jsme včera kupovali na Čeladné. Vysušili jsme je a dali do košíku s dekou, kde usnula. Pojmenovali jsme je Vousek a Skvrnka. To mourovaté je holka a černé kluk. Druhý den jsme se šli ptát po dědině, jestli někdo nechce 2 koťata. Skoro všichni tady ale mají psy, takže jsme to asi zkoušeli zbytečně. Na druhý pokus, skoro až na u Javorníku(hora), se nám to povedlo. Nějáká paní s pánem si koťátka vezmou. Tak jsme jim řekli všechno o tom potoce, jejich sourozencích a jak se jmenují apod. a oni řekli, že chtěli pejska, ale ta paní má prý alergii a tak budou mít 2 kočky. Tu kočičku asi nechají vykastrovat, aby neměla koťata. No, sice je to škoda, ale asi to bude pro ni lepší. Dneska jsme jim je šli teda před oběděm dát. Měli velkou radost a říkali, že se na Vouska a Skvrnku můžeme kdykoliv přijít podívat. Jsem ráda, že to tak dopadlo, protože tato koťátka a i všechna ostatní, si zaslouží ty nejhodnější pány na světě!!!


Moje nejoblíbenější písničky....

23. září 2009 v 9:16 | Kiwi |  O mě







Tohle jsou mé nejoblíbenější písničky. Jestli se ale opravdu nudíte, pusťte si třeba ještě This is the life(ne od Hanny Montany!!!)



Úklid bez chemie

22. září 2009 v 12:26 | Kiwi |  I ty můžeš zachránit planetu
Planetu můžeme znečistit i tím, že dokonale čistíme vlastní domov. Leštidla, desinfekční prostředky, prostředky na mytí oken a očistu koupelny či kuchyně obsahují chemické látky, které nevyhnutelně likvidují životní prostředí. Použité obaly těchto prostředků zvětšují množství odpadků na skládkách. Naše babičky se při úklidu musely obejít bez chemických prostředků. Vany, umyvadla a dřezy myly s pomocí octa a sody. Dělej to jako ony. Namoč houbičku do octa, šetři jí čištěnou plochu, pak jí přelešti jedlou sodou a nakonec opláchni proudem vody. Okna myj vodou s octem smíchanou v poměru 1:1.



Neplýtvej vodou

22. září 2009 v 12:18 | Kiwi |  I ty můžeš zachránit planetu
Bez vody by na Zemi nebylo života. Vodu potřebuje každá rostliny a každý živočich. Voda pokrývá zhruba 70% zemského povrchu, ale jen 2,5 % z toho je voda sladká, kterou můžeme pít. Většina sladké vody na Zemi je pro nás nedosažitelná; jsou to ledovce či spodní vody. Proto musíme s pitnou vodou rozumně hospodařit.
Fakta:
Asi miliarda lidí na Zemi nemá dostatečný přístup k pitné vodě. A jejich počet stále roste.
Průměrný občan USA dnes spotřebuje zhruba osmnáctkrát víc vody než Evropan ve středověku.
Podle některých předpovědí bude potřeba pitné vody v budouctnosti tak naléhavá, že bude možná cennější než zlato.
CO S TÍM???
Nikdy nenechávej téct vodu zbytečně. Vodovodním kohoutkem proteče za minutu 7,5 litrů vody. Ruce si pokud možno myj v zazátkovaném umyvadle a pod tekoucí vodou si je jen opláchni. Když během čištění zubů zavřeš kohoutek, ušetříš tak až 14 litrů vody.
Přesvědč rodiče, aby včas nechali opravit všechny protékající kohoutky.
Šetři vodou při splachvání WC. Průměrná čtyřčlenná rodina může za den spláchnout až 375 litrů vody. Máte-li WC s možností volby menšího a většího spláchnutí, důsledně dodržuj pravidlo: malá potřeba=malé spláchnutí a velká potřeba=velké spláchnutí. Při sprchování se spotřebuje zhruba o třetinu méně vody než u koupání ve vaně.

PS: tento obrázek jsme měli v loňské učebnici fyziky!!!:-D

Když něco páchne....

22. září 2009 v 12:04 | Kiwi |  I ty můžeš zachránit planetu
Pokud to někde ve vaší domáctnosti nevoní zrovna libě, není to hned důvod k použití osvěžovače vzduchu ve spreji. Jejich výroba je energeticky náročná. A látky, které se z nich uvolňují, mohou nepříznivě působit na životní prostředí. Raději normálně otevří okno a vyvětrej!!!

Mýt, či nemýt?

22. září 2009 v 11:59 | Kiwi |  I ty můžeš zachránit planetu
Život bojovníka za lepší životní prostředí nebývá vždy jednoduchý. Při řešení každého problému je třeba vzít v úvahu všechna pro i proti, aby bylo možné dospět ke správnému rozhodnutí. Tak třeba mytí nádobí: někdy je lupší ruční mytí, jindy je na místě zapnout myčku.
Ne
Nikdy nespouštějte myčku kvůli několika hrnkům a talířkům od snídaně. Když těch pár kusů nádobí umyjete v ruce, ušetříte hodně vody, energie i saponátu.
Při ručním mytí ale nenechávejte zbytečně téct vodu.
Ano
Je-li myčka plná, pak umyje nádobí s nižší spotřebou energie, vody i chemických prostředků než v případě ručního mytí. Pokud je to možné, používejte kratší mycí programy.
Používejte prášky, gely a tablety šetrné k životnímu prostředí.

Lysáček

21. září 2009 v 16:51 | Kiwi |  Příběhy pravdivé
Jmenuji se Lysáček, ale pro někoho WJ 040 56. Narodil jsem se jako vedlejší produkt
mléčné výroby. Moc jsem si svou mámu neužil, hned mě od ní odtrhli. Byl jsem velmi smutný a zoufalý, ale prý je to nutné, aby lidé mohli pít mléko. Již od malička žiji v ohradě a takto se mnou žije mnoho mých přátel. Podlaha je z roštů - kdo není opatrný, zlomí si na nich nohu. Všude jsou výkaly a moč. Okolo nás chodí lidé, kteří se o nás mají starat. Pod starostí si představují to, že nás bijí, kopou a nadávají nám. Nemohu si však stěžovat, někdy nás i umyli. To byla nádhera! Všechny výkaly, co mne na kůži svrběly, ze mne smyla voda. Zažil jsem to jen několikrát, ale nikdy na to nezapomenu.
Žil jsem tedy dost smutně, ale žil jsem! Jednou přijely vozy k našemu teletníku a ti, co se o nás starali, nás začali kopat a hnát do těch vozů. Vzpírali jsme se, tušili jsme, co nás čeká. Nalevo tahali mého kamaráda nahoru na řetězu a zlomili mu přitom nohy. Nemohl se postavit a oni na něj křičeli, aby se pohnul, že se tu s takovým špinavcem nebudou zaobírat. Nakonec nás tam nahnali. Někdo leží, kdo může, stojí. Mnohým z nás tečou slzy. Většina má nohy do krve odřené od řetězů. Víme, co nás čeká, ale nehovoříme o tom.
Venku začíná léto. Slunce svítí a květiny voní opojnou vůní. Malé děti běhají polonahé po loukách a mávají řidičům našeho transportu. Jsme vystrašeni a jeden z nás již zemřel. Jsme na místě. Auta zastavila. Vyhánějí nás ven. Někteří se vzpírají a jsou vyvlečeni pomocí řetězů. Ti, co nemohou jít, se snaží vstát, ale bezmocně padají křičíc bolestí. Jsou vyhazováni na dvůr. Nakonec vytahují mrtvého. Ženou nás do stájí, v nichž je holá zem. Na těla se nám lepí výkaly a moč. Jsme hladoví a žíznivý - bučíme a nakonec pijeme vodu z odpadních kanálů, někteří z nás i moč. Je nás zde natlačeno velké množství. Kéž by alespoň větrali - je zde strašný zápach a málo kyslíku. Mé tělo je celé pokryto podlitinami a vyrážkami. Jsem unavený.Jdeme na smrt. Vysíleni a zmučeni, sotva můžeme jít. Ošetřovatelé nás pohánějí bitím a nadávkami. Jsme v zástupu, vidím těla svých kamarádů - nemají už na sobě žádnou kůži, je to strašné. No a jsem na řadě. Na hlavu mi dali jakési klapky. ÁÁÁ.. co je to za bolest... Krev se mi hrne do plic a svalů, třesu se. Cítím, jak mi přeřezávají šlachy na nohách a jak mě věší. Je to šílená bolest. Podřízli mi hrdlo a krev se valí z mého těla. Konečně přichází smrt, konec.. Potom mě stáhli z kůže, vybrali výkaly a míchu a odřezali krevní podlitiny. Mohli mne též omráčit palicí (mám tvrdou lebku, takže to často nepůsobí), nebo mi střelit do mozku náboj či mne nechat 30 vteřin v ovzduší, kde je nedýchatelný vzduch. Nebo mi mohli sklonit hlavu, vrazit nůž nebo klín přesně mezi lebku a první obratel. Zasáhlo by to míchu a já bych spadnul jako podťatý - ale byl bych při plném vědomí. Umírám po těžkém životě. Umírám jako tvoje potravina, vládče tvorstva.

Tento článek je pravdivý. Je to strašné a je to pravda. U tohoto článku byl i obrázek, ale netroufala jsem si ho sem dát. Byl vážně plný krve. Jestli chcete stránku zkopírování, tak tady je: http://lucik526.blog.cz/rubrika/tyrani-zvirat



Zvířata ve 2. světové válce

18. září 2009 v 17:20 | Kiwi |  Děje se
Spíše ,,Stalo se". Je to odporně kruté a nesnesitelné. Němci i jiní vojáci byli tyrani a vrazi nejen lidí.....!
Za druhé světové války byla spousta zvířat využívána jako válečné zbraně. Jak psi, tak i kočky, koně, velbloudi, delfíni, krtci, myši a sloni byla zvířata schopna zabít i stovky vojáků, ale samozřejmě nedobrovolně.
Vojáci(především Němci) chovali zvířata v klecích, kde byly za střašlivých podmínek zkoumána a teprve potom, jestli se testy na vytrvalost a chytrost zvířete podařily co nejlépe, bylo zvíře převezeno do hlavní budovy s minami, kde do něj byla mina vložena a poté bylo vysláno na válečné místo. Když se dostalo tam, bylo vyčerpáno a muselo se něčeho napít. Většinou byly na polích kaluže, a když se zvíře napilo, mina vybuchla a zemřelo tak jak zvíře, tak i nepřátelští vojáci poblíž.
Když zvíře nebylo schopno minu pozřít do sebe, přivázali minu vojáci zvířeti kolem těla. Pak stačilo jen, aby se zvíře o něčeho minou dotklo, a bylo po něm. Delfíni byli je¨dině tímto způsobem schopni minu dopravit na místo, protože byli ve vodě pořád.
Většina pokusů pozřít minu se nepovedla a zvíře vybuchlo ještě v kleci. Okolo samozřejmě nebyli z bezpečtnostních důvodů žádní lidé.
Hrůza, že ano! Štěstí, že teď těch válek není tolik. Ale i tak je na světě ještě mnoho států, které takovýto způsob zabijení podporují a sami v něm pokračují.



Vědci teprve podruhé za 150 let spatřili nad mořem vzácného ptáka

12. září 2009 v 19:37 | Kiwi |  Z novin a zpráv
Vědci vyfotografovali nad mořem vzácného ptáka buřňáka Macgillivrayova. Byl objeven už v roce 1855, od té doby se ho ale podařilo vidět jen jednou, v roce 1984 a poté až minulý týden.
Buřňák Macgillivrayův

FOTO: ČTK/AP
Dnes 13:33
Vědci ho sledovali 11 dní asi 25 námořních mil (46 kilometrů) od pobřeží ostrova Gau v Oceánii. V okolí tohoto ostrova byl pták, zapsáaný v červené knize nejvíce ohrožených druhů, spatřen i při minulých pozorováních.
V posledních letech byly sice hlášeny případy, že pták narazil do domů na pobřeží, většinou to byla mláďata, která nepřežila. Ve volné přírodě, tedy nad mořem se zvíře spatřit nepodařilo.

Vypni to!

11. září 2009 v 15:08 | Kiwi |  I ty můžeš zachránit planetu
Víš, že televizní přístroj v pohotovostním režimu spotřebuje téměř tolik energie (85%), jako když je zapnutý? Pokud jde o video, tam je z hlediska jedno spotřeby téměř jedno, zda je v pohotovosti či právě přehrává nebo nahrává. To, že je přístroj v pohotovostním režimu, vetšinou prozradí malé červené světélko. Po vypnutí dálkovým ovladačem do tohoto režimu přechází většinou automaticky. Přitom zbytečně spotřebováváš energii. Pro rodinný rozpočet to není příliš vysoká zátež, ale v celosvětovém měřítku se tak zbytečně plýtvá velkým množstvím elektrické energie.

Co s tím???

Zkontroluj doma všechny přístroje-televize, počítače, nabíječky mobilů, DVD a videorekordéry a podobně. Ty, které nejsou používány, by měly být vypnuty vypínačem, nebo by měly být úplně odpojeny od zásuvky. Vysvětli rodičům, že tímto způsobem mouhou na účtech za elektřinu ušetřit až 13%. Ušetříte peníze a současně přispějete k záchraně naší planety!!!