Ahojky! Byla jsem nemocná, tak těď žiju u babičky. Každopádně bydlíme vedle miniaturního potoka, který má v sobě ale pramálo vody. To víte, neprší, padá listí, které brání protékání vody a navíc jsou v něm občas i odpadky!!! No, půjčila jsem si babičinny gumáky a šla jsem s bráchou dát potok do pořádku. Sešli jsem po srázu(pěkně prudkém, kdysi jsme se tam spouštěli po laně, ale od té doby, co se provaz přetrhl a můj brácha tam zůstal uprostřed srázu viset, raději opatrně chodíme po cestičce s bahnem!!!) a dali se do toho. Všude byly kopy listí a tak jsme ho rukama vyhazovali na břeh. Moc to nepomohlo, ale lepší než nic. Pak jsme tam našli pěkně staré železo. Bylo dosti rezavé, tak jsem ho dokopala ke srázu a pak vynesla na břeh. Jistě, že jsem se ho nedotýkala holýma rukama, protože nechci dostat nějáký zánět z poranění železem. Proud potoka se docela zrychlil a tak jsme udělali všechno, co jsme potřebovali. Chtěli jsme se vrátit do chalupy, ale pak mě napadlo, že se podíváme, kam ten potok vede. Byla už skoro tma, ale co se nám tak mohlo stát. Maximálně nás babička s dědou seřvou, že nejsme doma. Tak jsme se vydali po proudu potůčka. Šli jsme asi 5 minut, a došli jsme na nějáké dost tmavé místo s pokáceným stromem přes vodu. Řekla jsem, že bychom už měli jít zpátky, ale v tom jsem uslyšela slabounké mňoukání. Podívala jsem se za ten strom a tam napůl ve vodě ležela krabice. Věděla jsem, že teď je období podzimních mláďat koček(koťat), a že většina lidí je topí. Přistoupila jsem ke krabici a otevřela ji. Vevnitř ležela čtyři koťata. Dvě černé, jedno bílošedé a poslední mourovaté. Byla jsem hrozně překvapená!!! Našla jsem koťátka. Brácha byl z toho na nervy a už řešil, jestli nemají vzteklinu a podobné kraviny, které napadnou jedině jeho. Odbyla jsem ho a vzala černé koťátko do ruky. Mňoukalo jako ďas. Pak jsem si ale všimla, že druhé černé koťátko a to bílošedé se vůbec nehýbají. Strčila jsem kotě do ruky bráchovi, mourovaté jsem mu dala taky a šáhla jsem na ty další dvě v krabici. Byla studená a mokrá. Byla obě dvě mrtvá. Asi umřela hladem, vyčerpáním a strachem. Řekla jsem to bráchovi. Ten jenom přikývl a zeptal se mě, co budeme dělat. Měla jsem jasno. Vzala jsem krabici s mrtvými koťátky, brácha vzal ty dvě živé a šli jsme zpátky. Vylezli jsme nahoru a došli domů. Babička už chtěla začít řvát, ale uviděla, co neseme. Řekla jsem jí, co se stalo a tak nám dovolila ta koťátka nechat v kuchyni. Máme u babičky ale taky jezevčíka. Před dvěma týdny nám ho pokousal cizí pes a zdálo se, že nepřežije. Hodně jsem kvůli toho brečela. Ale teď už je Tarka v pohodě. Do kuchyně jsme jí zakázali chodit. Ale ona by stejně těm koťátkům nic neudělala, protože má kočky DOCELA V OBLIBĚ. Ta dvě mrtvá jsme zakopali na zahradě a udělali jim pohřeb. Mourovaté a černé jsme nakrmili plnotučným mlíkem od krav, které jsme včera kupovali na Čeladné. Vysušili jsme je a dali do košíku s dekou, kde usnula. Pojmenovali jsme je Vousek a Skvrnka. To mourovaté je holka a černé kluk. Druhý den jsme se šli ptát po dědině, jestli někdo nechce 2 koťata. Skoro všichni tady ale mají psy, takže jsme to asi zkoušeli zbytečně. Na druhý pokus, skoro až na u Javorníku(hora), se nám to povedlo. Nějáká paní s pánem si koťátka vezmou. Tak jsme jim řekli všechno o tom potoce, jejich sourozencích a jak se jmenují apod. a oni řekli, že chtěli pejska, ale ta paní má prý alergii a tak budou mít 2 kočky. Tu kočičku asi nechají vykastrovat, aby neměla koťata. No, sice je to škoda, ale asi to bude pro ni lepší. Dneska jsme jim je šli teda před oběděm dát. Měli velkou radost a říkali, že se na Vouska a Skvrnku můžeme kdykoliv přijít podívat. Jsem ráda, že to tak dopadlo, protože tato koťátka a i všechna ostatní, si zaslouží ty nejhodnější pány na světě!!!





PS: tento obrázek jsme měli v loňské učebnici fyziky!!!:-D







