close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Listopad 2009

D1?

28. listopadu 2009 v 18:19 | Kiwi |  Z novin a zpráv
Ahoj! Pokud jste se ve čtvrtek dívali na zprávy na Primě, jistě Vám neušla zajímavost o člověku a šesti štěňátkách. Nějáký šílenec prý na dálnici D1 zastavil na kraji cesty a vyhodil štěňátka rovnou pod kola aut. Pak ujel. Ale nebojte. Hned první řidič stihl zastavit a štěňátka kolébající se po cestě vzal do auta, kde je dovezl veterináři. Všechna byla v pořádku a hned pak se o tom všem dozvěděla televize Prima, která záznam odvisílala, ale nevím kdy... Nějáká paní a ještě několik dalších lidí si pro štěňátka okamžitě nechala a donesla domů. Nějáký pán má jedno štěňátko pro svého synka jako dárek. (Synovi je prý 10 let, takže snad bude v pohodě). Říkal, že ještě neví, jestli se bude štěně jmenovat Pája nebo Prima (podle televize, že). No já bych ho pojmenovala spíše Pája, protože volat na štěně ,,Primo" nebo ,,Primo sedni!" tak je to docela divné...:-D
No hlavní ale je, že štěňátka jsou v pořádku a budou mít nový šťastný domov!
http://www.iprima.cz/ pak najedete na VIDEOTÉKU a pak na zprávy 26.11.2009 a přesuňte si to na 18:35 minut běžení těch zpráv.

Guillermo Vargas

24. listopadu 2009 v 10:57 | Kiwi |  Děje se
Jak už jistě víte, tento odporný ,,umělec" v roce 2007 nechal zemřít psa, kterého vzal z ulice a vystavoval ho pod cedulí z krmiva jako umění. Teď mám pro Vás odpověď, proč se tato zpráva nedostala také k nám do zpráv nebo do novin, když většina Zemí tuto zprávu dostala.
Město, ve kterém tato výstava byla konána je ve střední Americe, ale naše zpravodajství asi není natolik vyspělé, aby se to dozvědělo. Kdyby se to nedozvěděla Francie, která tuto zprávu dala google.com, nikdy se to nedozvíme my.
Jestli se druhá výstava tohoto díla nakonec dostala i do Hondurasu roku 2008, také ve střední Americe, nikdo neví. Nikde nic napsáno není a proto se to asi ani nedozvíme. Jedno je ale jisté. V té bývalé výstavě žena, která výstavu povolila řekla, že pes utekl, aby ostatním vysvětlila, že není její chybou úmrtí tohoto pejska. Sám umělec ale tehdy přiznal, že pes zemřel, protože byl nemocný a zemřel by tak i tak. Když zemře prý pes na ulici, nikdo ho nelituje, tak proč litovat psa, který byl také z ulice, ale byl jen převezen na výstavu?

Vážený ,,pán" Guillermo Vargas si nejspíše neuvědomuje, že převést psa na výstavu a nad hlavu mu udělat nápis z granulí je opravdové týrání.
Snad se někdy tento ČLOVĚK dostane do vězení na těch 10 let, ale nejlépe nadoživotí, což se ale nikdy nestane, protože i sama vláda bere zvířata jen jako samotné věci, než jako opravdové bytosi....

Koťátko jako okurka???

24. listopadu 2009 v 10:23 | Kiwi |  Příběhy pravdivé
Dne 4.8.2008 byla v televizním zpravodajství zveřejněna hrůznou informace z Německa. Šlo o zprávu o třítýdenním koťátku, které kdosi nacpal do sklenice od okurek...

Mňoukání vyděšeného kotěte slyšela žena, která se šla projít vesnicí Dortmund. Hledala proto nešťastné zvířátko, když jej konečně našla nevěřila vlastním očím! Malé černobíle koťátko bylo vtěsnané do sklenice od okurek. Kotě bojovalo o holý život, ale pomohli mu až veterináři. Přesto však přišlo o packu-poranilo si ji o ostrou hranu sklenice a veterináři ji museli amputovat.
Podle veterinářů šlo o třítýdenní kotě. Proč mu však chtěl někdo takhle ublížit, je stále záhadou...
Přišla jsem na tento článek sice poněkud pozdě, ale to nic nemění na tom, aby se i ostatní dozvěděli o čím dál tím horších případech týrání zvířat. A to jak dospělých, tak i mláďat....

Bílý tygr, nehorázná vzácnost!!!

20. listopadu 2009 v 8:42 | Kiwi |  Z novin a zpráv

Vzácnou bílou tygřici Isabellu v liberecké zoo zabili dva lvi

Vzácná samice bílého tygra Isabella přišla ve čtvrtek ráno v liberecké zoo o život. Při rutinním vypouštění šelem z ubikací do vnějších výběhů pronikli samec a samice lva do venkovní expozice, kterou 17letá tygřice v tu chvíli obývala. Lvi Isabellu smrtelně zranili.

Tygři v Zoo Liberec

Isabella pod Ještěd přicestovala jako dvouletá v roce 1994 ze zoo Eskilstuna ve Švédsku se svým dvojčetem Columbem.
Po výměně samců v roce 1999 Isabella porodila v roce 2002 trojčata Artemis, Afroditu a Achilla.
Zoo Liberec nyní ještě chová samce Parise a samici Suryu Báru. Lvi Sultán (14 let) a Elsa (11 let) pocházejí z dánského zoo Givskud, odkud do Liberce dorazili v roce 2001.
Včera 14:12
(Aktualizováno: Včera 16:34 )
Podle mluvčího zahrady Ivana Langra se událost odehrála během pár sekund a nebylo možno jí zabránit ani předejít. Lev Sultán a lvice Elsa byli následně zahnáni do svého výběhu. Lvi tygřici neroztrhali, ale zardousili ji.
Isabella žila v liberecké zoo od roku 1994. V roce 2002 porodila pět mláďat, z nichž tři přežila, a stala se tak zakladatelkou chovu bílých tygrů v České republice. Vloni se chovatelé domnívali, že je opět březí, a připravovali se na vrh dalších mláďat, podezření se však nepotvrdilo.
Samice Isabella
Samice Isabella
FOTO: Zoo Liberec
Lvi se do výběhu dostali z prostoru tzv. křižovatky, což je prostor se šubry do jednotlivých výběhů ve vnitřní části pavilonu, kam nemají ošetřovatelé v danou chvíli přístup a ani do něho nevidí.
"Systém tady v tom pavilonu je takový, že v určitém krátkém okamžiku je jištění mezi zvířaty a zvířaty a zvířaty a lidmi jenom jedno. Chovatel, když zvířata vypouští, musí nejprve vstoupit do takového přepouštěcího prostoru, odjistit ta dvířka, pak vyjde, zajistí ten prostor a potom teprve prostřednictvím táhel otevírá ty dveře, aby zvířata přešla. To místo, kde se to stalo, navíc chovatel nevidí, takže v tu chvíli ti lvi překonali tíhu těch dvířek," řekl Právu ředitel Zoologické zahrady v Liberci David Nejedlo.
Lvi Sultán a Elsa
Lvi Sultán a Elsa
FOTO: ZOO Liberec/Aleš Gola

Lvi si dveře otevřeli sami

Když chovatel prostor kontroloval, byla oboje dvířka zavřená, takže si je skutečně musela podle Nejedla otevřít zvířata sama.
Zoologická zahrada ubezpečila, že se při incidentu nemohlo nic stát nikomu z personálu nebo z návštěvníků zoo.
Ve chvíli, kdy chovatelé zjistili, co se ve výběhu děje, volali na pomoc veterináře s narkotizační puškou. "Do prostoru nikdo vstoupit samozřejmě nemohl. Proto jeden z chovatelů vylezl na střechu nad výběhem a snažil se odlákat pozornost lvů, ale bylo už pozdě. Isabella neměla žádnou šanci," uvedl hlavní zoolog zahrady Luboš Melichar.
Lvi podle něho bílou tygřici nijak neroztrhali, pouze ji zakousli. Bezprostředně po útoku se podařilo chovatelům zahnat nejprve samici Elsu. Samci Sultánovi se zpět do ubikace příliš nechtělo. "Chvíli to vypadalo, že ho budeme muset uspat narkotizační puškou, ale nakonec opustil výběh i on," pokračoval Melichar. Teprve pak mohli veterináři a ošetřovatelé k bílé tygřici, ale byla už mrtvá.

Isabella neměla šanci

Isabelle by ve chvíli útoku podle zoologa nepomohla ani přítomnost dalšího bílého tygra. "Lvi byli silnější. Výhodou lvů je to, že jsou to jediné sociálně žijící kočkovité šelmy na světě a žijí ve smečkách a v podstatě mají v základních instinktech lovit ve smečce. U tygrů je to jiné, samec má své teritorium a samice také. Potkávají se pouze v říji. Pokud by byl ve výběhu třeba samec bílého tygra Paris, nepomohl by jí, byl by ve stejné situaci jako ona," vysvětlil Melichar.
Samice bílého tygra Isabella (vpravo) s mláďaty v liberecké zoo na archivním snímku
Samice bílého tygra Isabella (vpravo) s mláďaty v liberecké zoo na archivním snímku
FOTO: Petrášek Radek,
Příčiny útoku vidí zoolog v boji dvou nejsilnějších predátorů na světě o teritorium. Jak zároveň dodal, ve volné přírodě se tyto dva živočišné druhy prakticky nemají šanci potkat. "Výjimkou je pouze národní park v Indii, kde se teritoria tygrů a lvů překrývají. Tam by lev na tygra tímto způsobem nezaútočil, neboť by se obával zranění, které by mu mohlo znemožnit lov a tedy přísun potravy," doplnil Melichar.
Zabitou Isabellu pak veterináři převezli do zázemí zoo, kde provedli její pitvu. "Odebrali jsme také některé vzorky a odeslali je do laboratoře v pražských Lysolajích. Tělo bylo odvezeno do kafilerie," doplnil zoolog.

Zoo přijala nová bezpečnostní opatření

S ohledem na čtvrteční incident přijala zahrada chovatelská opatření. Zvířata už nebudou ve výbězích rotovat.
"Chovatel neudělal žádnou chybu a postupoval přesně tak, jak měl. Neselhal ani lidský faktor ani technika. Bohužel v té chvíli byla zvířata chytřejší než technika. V době, kdy byl pavilon postaven, byl tento systém jištění moderní, nyní se už používá novější," řekl Právu mluvčí Langr.

Proč vlci vyjí....

11. listopadu 2009 v 19:43 | Kiwi |  Děje se
Vytí je způsobem vlčí komunikace a rozlišuje se na několik druhů. Vlci si tak vymezují své teritoriální území, osamělé bývá ze žalu, útočné jako preventivní zastrašení nepřítele. Kolektivní vytí slouží k posílení společenských vazeb uvnitř smečky. Každý vlk přitom vyje jinak, takže se vlci podle svého vytí dokáží identifikovat.
Také je verze, že si vlci pod obrazem měsíce představují Boha a vytím mu přitom dávají na vědomí svou náklonnost k němu. Tohle je ovšem méně pravděpodobné, ale kdo ví, co se vlkům honí hlavou....

HANNAH MONTANA JE NEJ!!!

5. listopadu 2009 v 8:35 | Kiwi |  Pro Vás
To bylo myšleno samozřejmě ironicky, protože já Hannah Montanu nesnáším. Tím ale nechci něják vyprovokovat ty, co jí poslouchají, to fakt ne!!!
Ale nedávno jsem slyšela jednu její písničku, která je sice jenom písnička, ale stejně. Kdybych byla zpěvačka, nikdy bych to před lidma nezazpívala, ikdyby mě milovali sebevíc. No, tady vám ji dávám, protože já jsem SUPER GIRL!!!
PS: Fakt si to poslechněte!!!

Jak jsi mohl...

2. listopadu 2009 v 17:25 | Kiwi |  Příběhy pravdivé
Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku. Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne. Postupně jsi začal trávit víc času v práci a byl jsi zaneprázdněn svojí kariérou a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný. Nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval. Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že by jsem jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale byla jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostly, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšely se na mou srst a tahaly se za ni nahoru, na své vratké nožičky, strkaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma. Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všecky výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, ale když jsme přijeli k zvířecímu útulku, bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil si papíry a řekl dvěma ženám, které si mě přebíraly: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčily ramenem a věnovaly ti bolestný pohled. Poznaly reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papírama". Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem měla o něho starost. Jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile si odmítl vzít si můj obojek a vodítko. Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já. Když jsi odešel, ty dvě milé pani řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou "Jak jenom mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem. Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost. Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi.A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.