V sobotu večer se k nám do domu(do prostoru před sklepem) dostala kočička. Neustále mňouká a je strašně smutná. Už dva dny neměla jídlo ani pití a nikdo z domu ji nevěnuje sebemenší pozornost. (My jsme se o ní dozvěděli teprve včera). Každý z přízemí a z prvního patra si na ní stěžuje, jak je svým mňoukáním provokuje a obtěžuje. Ne že by se třeba zašli někoho zeptat, kestli není jejich.
Včera jsme přijeli od babičky a ta kočička tam seděla na schodech. Hrozně moc mňoukala a tak jsem ji začala hladit. Měla radost, ikdyž mě jednou kousla, ale naštěstí mi prst zůstal:-D. Přišli jsme domů a pak zase do sklepa, kde jí jedna paní dala granule, protože má sama dvě kočky. Protože bylo 17:35 a byla tma, museli jsme pořád svítit světlem, které po minutě a půl zase zhasne.... Taťka s tou paní se šli ptát po celém baráku, jestli ta kočka není jejich. Všichni říkali že ne atd. Nejhorší je, že nikdo neví, jak se k nám dostala a jak dlouho tady ještě bude. Šla jsem do bytu a napsala jedné paní z útulku, jestli bychom ji nemohli zítra v 8:00 dovézt tu kočku. Ona řekla, že jo, ale pak jsme zjistili, že to stejně nestihnem, kvůli zubaře. Ta kočka pořád dole mňoukala a jeden chlap z 1. patra se jí snažil vyhodit ven, ale ona stejně nešla. Chtěli jsme si jí na jednu noc vzít domů a pak ji dát do toho útulku, ale nakonec taťka řekl, že ne a tak. No, tak jsme ji tam teda nechali.
Ráno mi bylo dost blbě a furt jsem kašlala a bolela mě hlava, tak jsem zůstala doma. Volala mi mamka, že jak šla o půl šesté do práce, že tam ta kočička pořád byla a mňoukala. Super! Teď když jsem doma bych si ji mohla vzít a pohlídat ji. Tak jsem jela výtahem dolů a začala zase volat ČIČIČIČI!!! Ale ona nepřišla. Hledala jsem ji po celém přízemí, sklepě a v mezipatrech, ale nikde nebyla. Začala jsem panikařit, protože mi ta kočička za tu hodinu a půl, co jsem s ní včera trávila, docela přirostla k srdci. Hledala jsem ji chvíli i venku, ale stejně nebyla nikde. Pak jsem potkala nějákou stařenu z přízemí, lterá hned spustila. ,,Ta kočka už tu není? No to je dobře, že ji někdo vzal." No to je teda fakt dobře.
Teď jak tu tak sedím, tak si říkám, že kdybychom ji vzali na tu noc k nám, určitě by jí nikdo nevyhodil a ona by se měla dobře. Možná je někde venku a umrzne, protože byla chována v bytě.(Šlo to vidět na její srsti). Možná ji někdo dal do sklepa, kde je jed na krysy. Možná si ji někdo nechal, ale to je ta nejmenší možnost, která by mohla nastat, protože u nás mají všichni buď psy, nebo jsou tak čistotní, že nic nechtějí. Říkám si, že kdybych možná mamkku s taťkou přesvědčila, že ta kočka může přes noc zůstat u nás, nic zlého by se jí nestalo. Teď ale nevím o té kočičce absolutně nic. Možná jen to, že to vůbec neměla jednoduché.

obrázek z google....Nemáme fotky, ale tak něják vypadá(ale je ještě hezčí!!!)