Ještě tentýž den(7.12.2009) sedím u stolu a dovrtávám se právě v nějáké supermastné klobáse k večeři, když v tom najednou někdo zazvoní. Taťka šel otevřít a pak mě zavolal, že tam mám návštěvu. Stála tam Pavla(kámoška z baráku), která mi s radostí oznámila, že tu kočku našla venku pod autem, takže ji vzala zpátky dovnitř do domu. I když jsem byla v pyžamu(když jsem nemocná se mi nechce převlíkat), tak jsem na sebe natáhla kabát a běžely jsme do sklepa. Byla tam zase ta samá kočička, co jsem už dneska ráno neviděla a myslela si, že je dávno mrtvá.
Opět mňoukala a zase nechávala hladit. Měla jsem strašnou radost, protože jsem si půlku dne probrečela nad tím, že už tu kočku nikdy neuvidím (možná někomu přijdu citlivá, ale ke zvířatům jsem vždycky:-D).
Přemýšlely jsme, co s ní uděláme, protože Pavla říkala, že ji někdo vyhodil (asi ten idiot z přízemí, co má tu idiotskou ženu, co se mnou ráno mluvila....), že bychom si ji vzali alespoň do mezipatra. Nikdo z rodičů s tím nesouhlasil, protože by mňoukala a jsou ultračistotní. Tak dobře. Domluvila jsem se s taťkou, že ji ráno odvezeme do útulku, když ji nikdo nechce, ale pořád jsem žadonila, aby s námi byla jen jednu noc a pak ji zavezem, ale zase nic.
Bylo 19:20 a já jsem říkala mamce něco o tom, jak mi bylo té kočky líto, a že ji zase někdo vyhodí, nebo dá do sklepa s jedem na krysy, když najednou mamka řekla, ať ji teda donesem. Hleděla jsem na ni, jestli si nedělá srandu, ale vypadala vážně. Jupíííííí!!!!!
Vzala jsem bráchu a zase jsme byli ve sklepě. Kočka zase mňoukala, tak jsem ji vzala a jeli jsme výtahem do našeho patra. Ve výtahu byla nervózní, ale když jsem ji položila do pokojíku, byla zcela v klidu. Celé si to pomalu prošla, protože nevěděla, kde je. Jen ložnici jsme ji neukázali, protože tam jí je přístup fakt PŘÍSNĚ zakázán(+ záchod, protože by nejspíš umřela smradem...) Každopádně se okamžitě vyválela v koberci, takže všechnen písek ze sklepa byl okamžitě v něm. No, nevadí. Měla taky svůj záchod v lavoru, kam jsme jí dali podestýlku od Pepinky, ale ta jí byla na nic... Jediné co snědla(vypila), bylo mlíko, protože rohlík, piškoty, sýr a cokoliv jiného jí nechutnalo. Když jsme šli spát (spala v obýváku pod stolem na hadře) vůbec nemňoukala a vstávala už v šest ráno. Vlezla do špajzu, (komora s jídlem...snad víte co je špajz, ne?;-)) kde nic nerozbila, Pepinku nesnědla(byla totiž v koupelně) a vyčůrala se do hadry, což bylo jediné štěstí. V půl sedmé ale štěstí odešlo. Číča se rozhodla udělat hovínko pod vedle koše v kuchyni. Nejhorší bylo, že nebylo v celku, ale byla to srajda(hezky řečeno) z toho BIOmléka z Albertu. Nikdo to nechtěl uklízet, tak jsem to teda udělala já. Asi 10 minut jsem to čistila toaletním papírem a splachovala do záchodu. No co se dalo jiného dělat.
V 7:40 jsme se nachystali(já a taťka=brácha ve škole), že ji teda dovezeme do útulku. Už oblečení jsme jí dávali do tašky temobile, ze které 4x vyskočila, ale pak už byla v klidu, protože jí čouhala hlava ven, ale jakmile jsme se dostali do chodby s výtahem, spanikařila a byla venku. Už jsem byla naštvaná, tak jsem ji do té tašky zavřela, jenže v přízemí nám utekla zase do sklepa. Pět minut jsem ji chytala a paj ji taťka do té tašky zavřel celou, s tím, že v autě jí pustíme.
Byli jsme připraveni odjet, tak jsem jí otevřela tašku, ona vyskočila a jela na zadním skle. V nejprudší zatáčce slezla dolů na sedadlo, sedla si na mě a pak byla už zcela v pořádku.
Přijeli jsme do útulku, kde se taťka ptal, jestli mají volno. ,,Bohužel, nemáme." No super. Alespoň jí veterinář prohlídl a řekl, že je to kastrovaný kocourek chovaný v bytě, a že do útulku máme zavolat až v pátek. Tak jsme ho teda naložili zpět do auta a jeli do Hrabuvky za nějákou paní, co se jí ztratil kocour, ale nebyl nakonec její. Pak jsme jeli do Kauflandu pro kočkolid (kam kočky chodí na záchod=granule do kterých konají potřebu) a nejdražší krmivo pro kastrované kočky. Pak jsme jeli k babičce do Nové Bělé a předali jí kocourka(nevím, jak mamka mohla domluvit s babičkou, že ho pohlídají...), protože u nás v bytě zůstat nemohl. U babičky kocour šel okamžitě na záchod do lavoru s kočkolidem, takže alespoň něco a snědl i pár těch PRO PLAN granulí.
Teď se mu prý daří dobře a uvidíme, co bude dál. Jestli si ho babička s dědou nechají není jisté, ale kdyby ne, tak máme i nějáké lidi z 10. patra, kteří už jednoho kastrovaného kocoura mají, kteří by si ho nechali, pokud by se ti dva snesli. Upřímně doufám, že zůstane u nás bytě, což se ale nestane. Jestli ale bude u babičky nebo u těch hodných lidí z 10. patra, tak to bude taky fajn. Hlavní bude, že kocourek nepůjde do útulku. Teda zatím. Škoda, že se nenašel majitel, ale teď je hlavní, aby kocourek Čičínek měl už konečně svoje místo...
kiwi to je hezké
ještě že to dobře dopadlo :)