close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2011

Vzteklina

27. ledna 2011 v 18:59 | Kiwi |  Nemoci zvířat
Vzteklina je akutní virové onemocnění centrálního nervového systému(CNS) mnoha zvířat a lidí. Virus vzekliny se přenáší slinami, tedy v praxi nejčastěji pokousáním.
Nemoc se projevuje změnami chování, zvýšenou dráždivostí, agresivitou, parézami a paralýzami. Jakmile nemoc propukne, končí téměř vždy smrtelně. Při podezření na infekci virem vztekliny je napadený člověk očkován a choroba vůbec nemusí propuknout. Léčba v pozdějších stádiích nemoci je teprve v počátcích.
O vzteklině existují doklady již 5 000 let a dnes se vyskytuje téměř na celém světě. V ČR se na konci osmdesátých let zavedla orální vakcinace lišek a v roce 2004 byla díky tomu Česká republika prohlášena za nákazy prostou zemi, nepočítaje několik nálezů infikovaných netopýrů.
Soubor:Rabid dog.jpg

Kváskový chleba

25. ledna 2011 v 18:37 | Kiwi
Ahoj! Dlouho jsem nepsala o žádné surovině. Proto vám teď napíšu, jak je na to nynější situace chleba v České republice...
Chleba se nevyrábí v dnešní době z kvásku, ale z umělých konzervantů a odporných zahušťovadel, proto nám dnes chleba vydrží měkký a dobrý sotva dva dny. Po třech až čtyřech splesnivý a nedá se ani sušit pro slepice...:-D
My (naše rodina) kupujeme chleba v pekárně, kde vždycky musíme přímo říct, že chceme KVÁSKOVÝ chleba, což je většinou problém, protože prodavačka na nás hledí, jako kdyby slovo kvásek slyšela poprvé.
Minule paní prodavačka byla dokonce tak ochotna, že nám oznámila, že žádný kváskový chleba nemá, a že my máme velké nároky. Odešli jsme tedy bez chleba.
Výhody chleba z pravého kvásku?
No, je mnohem lepší a kvalitnější, jíte pořádné jídlo, je zdravější a mnohem déle vydrží. Po třech dnech pořád chutná dobře...
Je sice složité nyní pořídit kvalitní chleba, i když dražší, ale je třeba v pekárnách ( většinou:-D), v obchodech ho radši nekupujem, protože tam to není až tak přehledné, ale třeba v Glóbusu prý je (to není reklama..)
Ahojky a jezte zdravý chléb!

   

Indiánský kůň pinto

19. ledna 2011 v 19:49 | Kiwi |  Fotky







Pinto je zkrátka můj nejoblíbenější kůň. Snad díky jeho skvělým flekům a divokosti nebo i proto, že ho chovali indiáni, které mám velmi v lásce...

Co je to běluha

17. ledna 2011 v 18:00 | Kiwi |  Děje se
Tak tady je odpověď na vaši anketovou otázku, co je to běluha. Není to ani rostlina ani suchozemské zvíře, či brouk. Je to delfínovec, což značí, že je to i savec.
Ano je to tak, živí se mlékem a vypadá jako delfín s bobulí na hlavě. Je moc pěkná a sněhově bílá. Tady je foto!:-D

"Domov" stříbrného liščátka

13. ledna 2011 v 15:57 | Kiwi |  Příběhy pravdivé
Jestlipak víte, jakpak se žije kožešinovým zvířátkům? Jestli si někteří dospělí a i děti myslí, že si zkrátka běhají na zahrádce a jedí dobré jídlo a je o ně postaráno, pak se pletou. Povím vám jeden příběh o stříbrném liščátku...
I narodilo se jedno malé liščátko mamince lišce stříbrné s ostatními bratry a sestrami. Žili v nějaké malinké klícce o velikosti asi jednoho metru na výšku a dvou metrů na šířku. Nebylo to nic moc velké, tak se tam všichni mačkali.
Když se stříbrné liščátko podívalo skrz mříže, vidělo spoustu zuboženým kamarádů, nejen lišek, ale i norků, činčil a fretek, králíčků a myší. Všichni byli strašně smutní, a když se liščátko podívalo lépe, uvidělo i maminku fretku, jak se tulila ke svým mrtvým dětem, která vyhladověla a strachem umřela.
Když se liščátko maminky ptalo, proč je pořád tak smutná a kde to vlastně jsou, maminka vždycky odpověděla. "Víš, jsme tady jen dočasně, náš pravý domov je v lese, u trávy, s velkým výběhem a spoustou jídla. Ale neboj, za chvíli se odtud dostaneme." A trošku se pousmála.
Od té doby liščátko myslelo jen na svůj vysněný pravý domov, jaké to asi bude, až se bude prohánět po lese s ostatními a s maminkou!

Ale na tom divném místě, kterému všichni říkali "farma", se pomalu tratila stará zvířátka, vždycky si pro ně přišel nějaký pán s vozíkem a rukavicemi. Vždycky se usmíval a liščátku se vůbec nelíbil, hlavně proto, že se tvářil zle a škodolibě. I zmizela i maminka fretka, i králíčci pomalu mizeli ze své "klícky". Jednoho dne se stalo, že přišel zase ten člověk a otevřel klec našeho liščátka. Vzal maminku a strčil hrubě do pytle. Ta se bránila, ale liščátka už ji nikdy neviděla...
Byli všichni smutní, neměli vodu ani jídlo, byla jim zima. Jednomu bratříčkovi našeho liščátka vypadala srst a umrzl, nikdo ho nevzal s klece a nepochoval, lidé ho tam nechali hnít. Liščátka byla čím dál tím víc smutná, až postupně zbyli jenom tři. Dvě sestřičky a naše liščátko.
Po čase si pro ně přišel člověk, hrubě je vzal a strčil do pytle. Naposledy vidělo naše liščátko denní světlo.
V pytli nebyli sami, ale také jiná zvířátka, králíci, potkani, fretky a jiné lišky. Někteří
z nich už byli mrtví, tak se báli člověka. Naše dvě sestřičky také odešli na onen svět a stříbrné liščátko se klepalo strachy a zimou.
Za chvíli přijeli do nějaké dílny, protože člověk je začal všechny vytahovat věn z pytle a liščátko z venku slyšelo nebohé výkřiky svých přátel, jak je zlý člověk buď usmrtil elektrickým proudem, nebo plynem, nebo je stáhl z kůže za živa.
Byla to hrůza, až nakonec přišlo na řadu naše liščátko. Zlý chlap se zachechtal a připojil liščátko k elektrickému přístroji. To ucítilo strašlivou bolest, až najednou vše utichlo.
I naposledy si stříbrné liščátko prohlédlo mrtvá zvířátka na zemi, vzpomnělo si na maminku, sourozence, a představilo si je všechny ve svém novém krásném domově v lese, jak spolu běhají a radují se.
Takhle tedy skončilo naše stříbrné liščátko...