Měla jsem odjakživa svůj sen. Nebyl snad ničím zvláštní, leda tím, že se mi stále nedařilo jej uskutečnit. Chtěla jsem totiž najít kluka svých snů a s ním procestovat svět.
Uběhla už dlouhá doba a našetřila jsem si spoustu peněz. Teda, dostatek, abych mohla procestovat země, které jsem chtěla. Háček byl v tom, že jsem stále neměla nikoho, s kým bych mohla odjet. Samotná jsem se bála a s kamarádkou se mi jet nechtělo, protože byla spíše domácký typ a navíc, chtělo to taky trochu dobrodružné romantiky..
Jednou ráno, kdy jsem vstala ještě před šestou, jsem měla všeho dost. Pohádala jsem se snad s každým a proto jsem si rychle vytáhla batoh a začla balit. Nebylo toho moc, hlavně teda oblečení, nůž a nějaké jídlo, pasy, kompas a peněženka. Mobil jsem projistotu nechala doma. Nebudu si přece kazit svůj sen (poloviční tedy) mobilem...
Rozloučila jsem se s bytem, uzamkla ho, klíč nechala u spolehlivé sousedky, a odjela na nádraží. První vlak, který měl jet, byl ten můj. Mezinárodní expres Bratislava-Hamburg. Koupila jsem si lístek, i když nebyl nejlevnější a odjela ze země. Jakmile se kola roztočila, cítila jsem v sobě napětí a zároveň strach z nepoznaného, ale byla jsem ráda a cítila i jakousi úlevu z toho, že jsem vypadla z města, opustila byt, školu, rodiče a všechny problémy nechala na později. Byla jsem sice plnoletá, ale i tak jsem cítila, že o mě rodiče budou mít strach a že nejednám zcela správně.
V Hamburgu jsem dlouho nepobyla. Odjížděl trajekt do Doveru, a tak mě, jako správného dobrodruha napadlo, že se svezu. A taky svezla. Dva dny na palubě v nejnižší třídě udělaly svoje. Bylo mi sice špatně od žaludku, ale stálo to za to. No a v Doveru jsem si koupila za poslední peníze svůj lístek na svobodu a za dobrodružstvím. Lístek do Ameriky!
Měla jsem obrovskou radost, když jsem po necelém týdnu stráveného na lodi opět stála nohama na zemi a viděla kolem sebe lidi a zelenou trávu, město a zkrátka civilizaci. Kouzlný pocit, to vám povím...
Abych trošku zrychlila své vyprávění, už takhle jsem byla spokojená, když jsem odjela, ale pořád mi něco chybělo. A to něco jsem našla v Tennessee. Byl to kovboj.
Tedy opravdový kovboj. Jmenoval se Jesse a okouzlil mě hned svým charakterem, uměním vyprávět a naslouchat, svou jízdou na divokých koních a taky jeho největším přáním. Procestovat svět s někým, koho bude milovat.
Ještě tentýž týden jsme si slíbili, že svět procestujeme spolu. Jesse už takhle obdivoval moji odvahu, když jsem všechno zahodila a odjela do cizí země. Ale já mu říkala, že on by to jistě udělal taky. A byla to pravda. Za půl roku jsme oba dva odjeli do Austrálie. Nikdy jsem se necítila tak šťastná a plná radosti. S Jessem jsme se po roce vzali u nás v Čechách, protože když jsme kolem projížděli, Jesse byl mou rodnou zemí uchvácen. A tak tedy žijeme spolu tady. Milujeme se a víme, že naše sny se vyplnily a vlastně stále plní. Protože jsme spolu...
