Jsou všude. Obkličují mě a nenechají vydechnout. Chvíle, které trávím s lidmi jsou jen chvilkovým vysvobozením od světa, který mě ničí. Připomíná mi, co bylo a co se může stát. Chci všechnu jeho bolest vzít na sebe. Nést tu tíhu. Nechat jeho i sebe zapomenout na minulost.
Není den, kdy bych si nevzpomněla. Není den, kdy bych o démonech nechtěla mluvit. Ale vím, že se ve mě zhroutí svět.
Někdy je láska nesnesitelným břemenem...
Ale bez ní nepřežiju.
