Před měsícem jsem měla narozeniny. Je mi 20. Věk, kdy má být člověk rozumný, znát své cíle, své místo v životě, studovat nebo pracovat a koukat, aby z něj něco pořádného bylo. O to všechno se samozřejmě snažím. I když opravdu nevím, kde budu jednou pracovat a jak budu žít. Jen chci být slušná, svá a poctivá jako doposud. :)
Ano.. je mi 20 a mezi mé nejoblíbenější pořady v televizi patří pohádky. Ano, animované a kreslené filmy, si pustíme občas každý. Vždyť i rodiče se mohou koukat na Kung fu Pandu.
Ale hrané pohádky jako Popelka, S čerty nejsou žerty, Zlatovláska a spol. se už jen tak někdo nedívá. Asi uhodete, které období roku je pro mě to nejlepší. Vánoce...
Pohádka kam se podíváš, velký výběr, spousta dobrých lidí, krásného prostředí a šťastných konců. Pohádky nám ukazují, jak se chovat a být dobrým člověkem. Ukazují spravedlnost, trest i odměnu. Dnešní svět takový není. A podle toho i dnešní pohádky. Neříkám všechny, ale nemám ráda, když princezna se chová jako fracek, je sprostá k rodičům a nakonec skončí šťastně, protože ji osvobodí krásný chasník, který má rád ukřičenou mladou dívčinu. Anebo ty, kdy zlo není potrestáno a vesele si zlobí dál. Poučení? Nulové...
Proto mám radši pohádky starší anebo ty povedené z posledních let. Například Kouzla králů nebo Tři bratři :)
Myslíte si, že jsem divná. Jsem. Ale i já jsem měla období, kdy mi pohádky nic neříkaly. Byla to jen naivní snůška nesmyslů. Ale po čase si uvědomíte, že pohádky mají své kouzlo. A že naděje na šťastný konec umírá poslední.

Ivet, jsem strašně ráda, že si klikla na můj komentář u mlíka
Třeba to pozorování stromů.

Ne proto, že jsi mi kývla na argument, ale proto, že jsem díky tomu objevila Tvůj blog
Ten se mi totiž líbí
Nejen proto, že taky miluju pohádky (a je mi čtyřicet), ale i proto, že se mi líbí i Tvé další články
Takže si dovolím tam zanechat taky komentář